Pohovor snů aneb jak se dostat do mezinárodní kočárkárny (2/3)

27. 08. 2019 17:00:35
Jonáš, ex-učitel nyní na volné noze shání nové zaměstnání. V jeho hledáčku tak uvízla veliká, nadnárodní společnost na výrobu kočárků Daško s.r.o. se sídlem v Mladé Boleslavi. A tak začíná dlouhá a strastiplná cesta za zaměstnáním

Druhý den časně ráno nebohého Jonáše budí mobilní telefon. Leč budík to není. Volá mu nějaké neznámé číslo.

"Jonáš, prosím...", ozval se právě vzbudivší se.

"Ypsilon, Daško. Já na vás mám, pane Jonáši, kontakt od pana Ikse. Měl byste teď na mě chvilku čas?"

Jonáše jako by náhle kopnul kůň, či si dal litr silné kávy intravenózně.

"A-a-a-ano, jistě, mám čas.", odpověděl už probuzenějším hlasem. "Proč bych ho taky neměl, když je teprve půl sedmé ráno."

"Pan Iks mi předal váš životopis s tím, že si s vámi také stihl i pohovořit chvíli včera. Předal mi vás jako slušného kandidáta na pozici v mém týmu a já bych se vás tak chtěl zeptat, jestli byste měl zítra odpoledne, třeba kolem čtvrté hodiny čas, pane Jonáši? Dnes bohužel mám plný kalendář termínů, tak bychom na sebe neměli moc času. Že bychom se sešli tady u nás, na nákupu-elektroinstalací, a trošku si o vás a o naší práci pohovořili. Sídlíme ve stejné budově jako pan Iks, takže to už víte kde. Co na to říkáte?"

To bylo po ránu na Jonáše příliš mnoho slov za sebou. Ale pamatoval si něco o zítřku a čtvrté hodině a tak ho napadlo, že když to zopakuje, třeba pan Ypsilon zrekapituluje, co právě do telefonu sdělil.

"Zítra..., čtvrtá hodina..."

"Dobře, tak jsme domluveni, pane Jonáši. Těšilo mě a přeji vám pěkný zbytek dne. Zítra na viděnou."

"Na shledanou..."

PÍP-PÍP-PÍP-PÍP-PÍP!

Nebohý a konsternovaný Jonáš nechal svůj mobil pouze padnout na polštář. Co nejrychleji vyskočil z postele, z čehož se mu trochu zamotala hlava a tak se chůzí, z části připomínající Jacksonův "moon-walk" a z části pochod zombie, dobelhal ke svému stolu, kde sebral kus papíru a tužku. Poznamenal si, zítra pohovor ve čtyři hodiny, otočil se na patě, udělal krok dopředu a placákem padl zpět do své postele. Za několik vteřin opět spal.

Spánkem mělkým a bezesným pak Jonáš spal ještě asi dvě hodiny, než se opět probudil zkrášlen obtiskem svého mobilu na levé tváři. Jedno protáhnutí, druhé protáhnutí...

"Počkat, tohle ráno se stalo něco význačného!", třetí protažení, čtvrté protažení. "POHOVOR!! Pan Ypsilon mi volal, cca uprostřed noci, a dohodli jsme se na pohovoru!"

Jonáš, nyní už bez větších problémů, opět vstal z postele a došoural se ke svému stolu. Pozvedl papír a dal se do luštění hieroglyfů, jež brzy nad ránem vlastnoručně napsal. Zprávu nakonec rozluštil a došoural se do kuchyně, kde si vzal tatranku, udělal si kakajíčko a dal se do snídaně.

Zbytek dne pak pro Jonáše probíhal poměrně standardně. Nějaké to jídlo, relax a domácí práce však byly obohaceny o učení se vylepšeného životopisu, kdy si Jonáš musel připomínat, jakých všech malých i velkých úspěchů, za svůj život již dosáhl. Do pozdního večera nepřestával být překvapen, jaký brouk Pytlík, práce všeho druhu, se z něj dle životopisu, takřka přes noc stal.

Mírně nervózní ze zítřejšího pohovoru si pak v půl jedenácté večer opět lehl do postele a rychle usnul.

Den pohovoru se postupně a plynule přelil do dopoledne a už tu byla třetí hodina a Jonáš se opět naparoval před zrcadlem a kontroloval, jestli má řádně zastrčenou košili a vzorově uvázanou kravatu.

Mrk, mrk na sebe do zrcadla, šibalské pistolnické ukazováčky a vše je připraveno. Kopii životopisu raději sebou do brašny a úderem půl čtvrté Jonáš vyráží na svou další pouť do budovy nákupu firmy Daško.

Je relativně krásný slunný den, cesta Jonášovi pěkně utíká a po dvaceti minutách se již hlásí v cíli na recepci.

"Ano pane Jonáši, pan Ypsilon na vás bude čekat ve čtyři hodiny v místnosti číslo čtyři sta devět. Je to úplně v posledním patře, v podkroví. Vyjdete do třetího patra, za schody se dáte doprava, na konci chodby znovu doprava a narazíte na schody, které vás do čtvrtého patra zavedou.", rychle, stručně. Jonáš byl na recepci v cuku letu odbaven.

"Děkuji."

Jonáš už byl naštěstí na podobné laviny informací trochu připraven z předchozí návštěvy, tak ho to tentokrát, ani moc nepřekvapilo a cestu si docela zapamatoval.

Jelikož měl ještě deset minut času, šel si sednout k jednomu ze stolů, co byly nedaleko recepce, aby se trochu vydýchal, uklidnil a duševně připravil.

Jak tam tak seděl, minulo ho opět mnoho evidentně uspěchaných Daškováků.

"No já teď mám ještě od čtyř jeden termín, tak na půl hodinky. Tak bych vám zavolal potom, jooo.", sděloval do telefonu jeden, již na první pohled manažer.

Dvě minuty do čtvrté, čas vydat se na výstup do podkroví.

Cestu našel Jonáš bez problému a už stál před dveřmi čtyři sta devět "natěšený" na další pohovor.

"Dobrý den, pane Jonáši. Já jsem pan Ypsilon a toto je pan Té, budeme tu na vás dnes dva.", představil se, a Jonáše hned druhou větou překvapil, pan Ypsilon.

"Té, dobrý den, těší mě.", představil se onen na první pohled manažer, kterého Jonáš viděl s telefonem u recepce.

"Dobrý den, Jonáš, také mě těší!", odpověděl Jonáš, stále však moc nevěda, co tedy ten termín znamená. Evidentně však na jednom právě byl.

"Tak se do toho hned pustíme! Posaďte se prosím! Mám na vás reference od pana Ikse, který mi poslal i váš životopis.", zahájil seanci pan Ypsilon. "A musím říct, že máte docela zajímavý životopis."

"HA! Tak jsem životopis okořenil akorát!"

"Ale přeci jen, na úvod, představte se nám tu a pár větami zkuste shrnout, svou dosavadní kariéru."

Pan Ypsilon, byl manažer, to bylo také zcela patrné. Na Jonáše však působil celkem milým a přívětivým dojmem. Dokonce se i pousmíval tu a tam, což byla u Daškováků pracujících na nákupu, tedy jak zatím Jonáš mohl podle svých sporých zkušeností hodnotit, celkem výjimka.

"No tak jmenuji se Jonáš a jsem absolventem..."

A následovala menší přednáška o všech vysokoškolských úspěších, včetně několika zmínek o vedení rozvojových projektů.

"...u tohoto projektu jsem byl jedním z vedoucích. Celý projekt pak byl financován..."

Jak Jonáš poznal dle reakcí pana Té a pana Ypsilona na slovo projekt, kdy oba muži zpozorněli a očka se jim zablýskala, to slovo pro ně a pravděpodobně pro celou firmu Daško, má zaříkávající účinek.

"... a dále jsem byl spolu-řešitelem projektu, který se týkal..."

Zase, oba dva manažeři sebou očividně škubli.

"...hned po škole jsem pak začal pracovat jako učitel a tuto práci jsem vykonával po tři roky..."

Nyní následovala pohádka o všech učitelských úspěších.

"... a jako tělocvikář jsem organizoval středoškolské turnaje..."

Organizoval je sice někdo jiný, ale Jonáš se jich s chlapci zase pravidelně účastnil. No a občas tu a tam pomohl vylepit tabulku s výsledky a to se přeci jako organizace může počítat.

"... mám certifikát z anglického jazyka..."

Schopnosti, dovednosti a mimopracovní úspěchy.

"... rád cestuji a poznávám cizí kultury, sportuji..."

A na závěr přehled koníčků. I tuto část Jonáš musel trochu poupravit. Cestování, dle pana Ikse, zní prý poněkud vágně. Jonáš tak k cestování přidal i poznávání cizích kultur, což však zase dle jeho mínění byla věc naprosto samozřejmá.

"No a to je asi vše, co bych vám o sobě v tento moment mohl říct. Rád zodpovím vaše případně dotazy."

"No, my určitě nějaké mít budeme.", ujistil Jonáše o nevyhnutelném pan Ypsilon. "Já bych chtěl vědět, jestli byste nám mohl říct nějaké vaše silné a slabé stránky."

"A už je to tady, nyní jim tu musím odrecitovat, báseň s titulem Klady a Zápory."

"A pokud byste mohl říci i příklady z vašeho života, jak se ty vaše silné či slabé stránky projevují.", doplnil otázku pan Té.

"A hrome, s tímto jsem trošku nepočítal. No nic nastává první okamžik improvizace."

"Tak řekl bych, že jsem trpělivý, což jsem de facto dnes a denně využíval v průběhu své učitelské praxe..."

Jonáš samozřejmě začal tím jednodušším, svými silnými stránkami. Přeci jen nikdo si hnůj na hlavu nekydá rád.

"... no a mé slabé stránky jsou tvrdohlavost..."

To je taková ta slabo-silná stránka, kterou vám doporučuje každý internetový portál o poradenství s pracovními pohovory. Dle neskrývaného a nefalšovaného, ironického úžasu tuto vlastnost mezi slabinami pánové Té a Ypsilon neslyšeli poprvé.

"... a další, ehm, eeee, no..."

Nikdo si na hlavu nekálí rád.

"Dobrá tedy. Zmínil jste, že rád čtete. Vy máte čas na čtení? A také by mě zajímalo, jako knihu jste naposledy četl?"

Pan Ypsilon si pravděpodobně všiml, že Jonáš má ony poradenské portály sjeté od shora dolů a tak přikročil k nečekanému dotazu, doufaje, že Jonáše trochu rozhodí a vykolejí ho z naučeného a připraveného výkladu.

"Sakra, co to je za otázku?!? O tom se nikde nepsalo! To tu mají nějaký čtenářský klub a zjišťují, jestli bych do něj zapadl?!? Nastává další okamžik improvizace."

"A-ano, rád čtu. Snažím se najít vždy alespoň chvilku večer.", to je trochu kec. "A jako poslední jsem přečetl knihu Marťan od Andy Weira."

Knihu pan Ypsilon pravděpodobně neznal, přesto však spokojeně pokýval hlavou. Reakce se mu patrně zdála včasná.

"A dokážete si takto nějak najít čas? Jak zvládáte stresové situace? Byl byste schopen pracovat přes čas?", přispěl se svými otázkami do mlýna pan Té.

"Jéééžiš to je zase otázek!"

"Ano, pracovat přes čas by mi samozřejmě nevadilo..."

"Přece jim neřeknu, že jo, když od kamarádů vím, že u firmy Daško to není žádná výjimka."

"... obzvláště po začátku bych musel být v práci déle, jelikož bych se musel spoustu věcí naučit a pochopit jak fungují..."

Oba pánové spokojeně pokývali hlavami.

"... Stresovým situací se snažím předcházet. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Tohoto pořekadla se snažím držet. Nic moc neodkládat..."

Další kývání hlavami.

"... no a taky jedna babička mi vždycky říká, že když nejde o život, tak jde o... no... ehm..."

"No přeci o hovno!!"

"...no o prd. Zkrátka si udržet nějakou tu duševní hygienu. Nepřipustit si úplně ten tlak..."

Nad těmito Jonášovými buddhistickými a zenovými úvahami oba zkoušející trochu zvráštěli čela.

"Ano, samozřejmě, že když nejde o život, tak jde o hovno.", nebál se onoho výraziva pan Té. " My tu však v naší práci máme občas takové nárazové dny, kdy se na vše spěchá. A kdy je potřeba pracovat, někdy i déle přes čas, ale tak to asi zde v Dašku nejsme jediní. Dobrá..."

"Dobrá tedy...", připojil se i pan Ypsilon. "Máte, pane Jonáši, vy nějaké otázky na nás?"

"No konečně, už to zase bude půl hodina. Snad se blíží konec!", vydedukoval si pro sebe zpovídaný. "Hlavně se neptat na prachy!! Na něco se prý ale zeptat musím, vypadá to dobře, ukážu, že mám zájem."

"No asi bych potřeboval ze začátku nějaké školení, protože o nákupu toho zatím moc nevím. Chtěl bych se tam zeptat, jestli tu máte nějaká školení v tomto směru, abych se rychleji seznámil danou problematikou."

"Ano, školení máme. Máme tu i takovou malou kuchařku nákupu-elektroinstalace, kde ty důležité věci jsou. Firma Daško navíc poskytuje i různé jazykové i jiné kurzy, takže těch příležitostí na další vzdělávání tu je poměrně dost.", bryskně a vyčerpávajícím způsobem odpověděl pan Ypsilon.

"Chtěl bych se zeptat ještě, jakou máte pracovní dobu?", položil Jonáš otázku, na kterou již předem znal odpověď, také díky svým kamarádům a známým. Zájem je však nutno projevit.

"Tak u nás máme pružnou pracovní dobu. To znamená, že tu musíte být mezi devátou a čtrnáctou hodinou a pak je to na vás. Samozřejmě máme osmihodinovou pracovní dobu, plus občas nějaké ty přesčasy... Ty jsou pak samozřejmě proplacené, což také není úplný standard...", nenechal se rychlostí odpovědi zahanbit pan Té.

"Když už jsme se tak nějak dostali k odměňování...", začal pozvolna pan Ypsilon. "Jaký byste si u nás představoval plat? V jaké výši?"

Tady si Jonáš pamatoval na radu svých příbuzných, nebýt moc při zemi. Samozřejmě neříct si o statisíce, ale rozhodně ani o nějakou minimální mzdu. Firma Daško prosperuje, tak na mzdy svým zaměstnanců samozřejmě má.

"No... určitě bych si chtěl polepšit oproti tomu, co jsem vydělával jako učitel."

To by zase takový problém být neměl, vzhledem k finančnímu podhodnocení pedagogů. Jonáš tedy začal dělat, že přemýšlí, i když už i na tuto otázku měl připravenou odpověď.

"...ale tak nějak okolo třiceti tisíc. Třicet dva."

Oba manažeři byli očividně spokojeni s odpovědí a tak opět pokývali hlavou.

"Ano to, by byla asi taková ta rozumná částka pro začátek. To by určitě nebyl problém.", i slovně doprovodil ono kývání pan Ypsilon.

"Tak to vypadá, že naše půlhodinka se naplnila. My se tu teď s panem kolegou poradíme." Začal opět rozvážně sumarizovat pan Ypsilon. "myslím, že vám, ale mohu předběžně sdělit, že bychom vás pustili do dalšího kola a tím by byl assessment...

"Zpropadený assessment!!!"

A tak pan Ypsilon začal Jonášovi nastiňovat, co by mohlo následovat. Všechna ta ostrá úskalí, které ona daškovácká metoda výběru zaměstnanců obsahuje a s nimiž už Jonáš byl seznámen panem Iksem. Přesto si to vše poslechl ještě jednou. Alespoň to vypadalo, že tímto kolem by mohl projít. Pan Ypsilon se tvářil opět mile a spokojeně.

"...takže, jak říkám, ještě se vám ozvu. Ale myslím, že to dnes vypadalo docela dobře a že dalšího kola byste se mohl dostat. Tak! Těšilo mě, pane Jonáši!", pan Ypsilon k Jonášovi napřáhl pravici.

"Mě také těšilo!", upřímně opětoval zdvořilost Jonáš a stiskl panu Ypsilonovi ruku.

"Mě také těšilo, pane Jonáši!", a ještě potřást si rukou s panem Té.

"Ano mě také! Nashledanou!"

Jonáš se tak s mírně opocenými zády zvedl ze židle a zamířil, ke dveřím otevřel je a zmizel oběma manažerům z kanceláře.

S relativně dobrým pocitem tak Jonáš, s mírnými obtížemi sestoupit do přízemí, zapomněl totiž, jak se nahoru dostal.

"Na shledanou!"

No a skrze recepci již opět směřoval domů.

"To snad nešlo tak špatně. Říkali, že šance na další kolo, na ten podělanej assessment, snad docela je."

Celou cestu domů, kterou už tolik nespěchal se tak trochu přiblbe usmíval. Jen však neusnout na vavřínech, které ještě navíc nebyly ani jisté. Ta opravdová zkouška ohněm teprve přijde.

Doma si dal Jonáš malého panáka slivovice na počest přežití, zapnul televizi a vypnul mozek.

● ● ●

Pár dnů, pro Jonáše překvapivě bez pohovorů, upravování životopisu či telefonních hovorů s personálním oddělením, uteklo jako voda.

Neb se blížilo léto, byl tu také čas zařídit si nějakou pěknou dovolenou u moře a jedna právě nedávno přelétla Jonášovi přes nos. Týden u pobřeží středozemního moře ve Španělsku. Sice autobusem, zato však za velmi přijatelnou cenu, přihlédneme-li k tomu, že Jonáš brzy bude bez práce a tudíž na nevysoké podpoře závislý.

Zbývaly už ale jen poslední dvě místa. Jonáš však stále neměl žádné informace o případném assessmentu. Prošel do onoho dalšího kola? Nebo ho čeká další martýrium s hledáním jiné práce?

Jonášova přítelkyně Dana se již však od objevu toho zájezdu za lidovou cenu v duchu slunila na jedné z pláží na obrázku v katalogu.

Bylo tedy rozhodnuto! Jede se autobusem do Španělska! Termín 15. až 24. června. Rychle zájezd zaplatit ať ta poslední dvě místa nikdo nevyfoukne a je to. Dana na oslavu rezervace okamžitě vyrazila kupovat opalovací krémy a nové plavky.

Jonáš se jen v duchu modlil, aby náhodou nezavolal někdo z firmy Daško, že se assessment koná právě v době, kdy si on bude válet šunky u moře.

V ten moment se z ložnice ozvalo vyzvánění jeho mobilního telefonu.

"A hrome! Doufám, že je to babička, co chce jen zjistit, jestli máme dost brambor a vajíček..."

"Jonáš, prosím!"

"Dobrý den, pane Jonáši, tady pan Ypsilon. Chtěl bych vám sdělit, že jste prošel do dalšího kola! Assessment se bude konat 15. června..."

"A hrome! A hrome! A hrome!"

"...v budově vzdělávacího centra. Pokud tedy stále máte zájem o práci v našem útvaru nákupu-elektroinstalace ve firmě Daško?"

"No....... ehmm...... Můj zájem samozřejmě přetrvává......, ale......"

"Jak to jen teď celé kulantně vysvětlit?!? Chci si válet šunky u moře, nebo že to zkrátka byla nabídka zájezdu, který se neodmítá?!?"

"...víte, co jste se delší dobu nikdo neozýval, tak jsem nabyl dojmu, že jsem do dalšího kola neprošel. Bohužel jsem si tedy... no... již jsem zaplatil za dovolenou, na kterou právě vyrážím 15. června. Odjezd z Prahy je však až odpoledne, ve tři hodiny. Takže dopoledne bych se ještě stihl účastnit."

"Teď to skoro ještě vypadá, že se obětuji, abych se té kraviny mohl účastnit, to jsem zahrál dobře."

"No, pane Jonáši to by možné nebylo."

Pomyslné poplácávání se po rameni tak skončilo velmi rychle.

"Celý assessment trvá od rána až do čtyř hodin odpoledne. Takže pouze dopolední část by samozřejmě nestačila."

"Ta blbost trvá celý den?!?!"

"Aha, rozumím..."

"Nicméně,.... já se vám, pane Jonáši, ještě ozvu. Zkusím tu s naším vrchním šéfem dohodnout nějaký osobní assessment, kde by byl pouze on a já a uvidíme, zdali by se někdo z personálního uvolnil. Ale to opravdu nic neslibuji. Ještě dnes bych se vám ozval a případně stanovil jiný náhradní termín. Před tím 15. červnem máte jinak volno?"

"Ano, ano, ano!!"

"To bylo možná až moc horečnaté..."

"E-ehm,....... ano v odpoledních hodinách, po třetí, mám jinak volno."

"Dobře, tak já se vám tedy ještě ozvu."

"Moc vám děkuji, pane Ypsilone, za vstřícnost."

"Jak jsem říkal, nic dopředu však neslibuji, zeptám se a uvidím."

"Dobře, dobře,... ale i tak velmi děkuji!"

"Zatím nemáte zač, mějte se a brzy na slyšenou, pane Jonáši!"

"Na slyšenou!"

Pan Ypsilon si tak u Jonáše jen potvrdil onen prvotní sympatický dojem z prvního setkání. Nicméně, osobní assessment u nejvyššího vedoucího?!? Jonáš si v tu ránu vzpomněl na jméno pana Zeta, o kterém mu již říkal pan Iks, během prvního, z maratonu pohovorů. Znamenalo by to asi, že by se Jonáš vyhnul té taškařici před personalisty, a přeskočil by rovnou k onomu pohovoru s vrchním šéfem. Pan Ypsilon však použil zvláštní slovní spojení, osobní assessment. To jako, že by ono divadélko s cvičnými situacemi a Jonášovy reakce a jejich řešení by bylo pouze pro menší publikum?

No ať už to tak bylo nebo ne, Jonáš měl jistotu, že se dozví více později toho dne. Třeba pan Zet nebude mít čas nebo nebude tak ochotný jako pan Ypsilon a nic se konat nebude. I to samozřejmě byla možnost.

Jonáš tak čekal, seděl na své židli a hypnotizoval mobilní telefon, který před ním ležel na stole. Kdyby mu Dana nedala pusu na tvář, ani by si snad nevšiml, že se vrátila z nákupu dovolenkových propriet.

Minuty se přelily v hodiny a ty se vlekly až nezvykle dlouho.

V tom náhle zazvonil telefon.

"Ha! Pan Ypsilon volá s novým termínen!!! HURÁÁÁÁ!"

"Jonáš, prosím."

"No ahoj Jony. Tak jak se máš? Jen volám, jestli máte s Danuškou dost brambor a vajíček."

"Ahoj babi! Jasný všeho máme dost ještě od minula-"

"Kdy jsme dostali snad deset kilo brambor..."

"- nic zatím nepotřebujeme, ale přijedeme se za vámi podívat. Možná ne hned, protože jedeme na dovolenou do Španělska, ale potom se určitě stavíme se suvenýry. Nějaký magnet na lednici vám zase přivezeme."

"No, nám nic vozit nemusíte, hlavně si to tam pořádně užijte. Tak dobře, pak jen zavolej, kdy se stavíte, ať třeba stihnu něco upéct, ju?"

"Jasně babi!"

"Tak se mějte a pozdravuj Danušku."

"Taky se měj babi a pozdravuj dědu, ahoj."

"Ahoj."

Tak to přeci jen přišlo, babička kolchoznice se snažila udat další pytel brambor, který se urodil na lánu, který s dědou obdělávají.

Telefon však takřka okamžitě začal zvonit znovu.

"Jonáš prosím."

"No, dobrý den, pane Jonáši, Ypsilon, Daško."

"Dobrý den!!!!"

"Klídek, klídek, klídek!!"

"Já volám ohledně toho osobního assessmentu, na který jsem vám slíbil, že se vám zeptám u svého šéfa."

"Ano!"

"Tak jsem s ním před chvilkou dohovořil a dohodli jsme se, že bychom to uskutečnili ve středu třináctého června od čtyř hodin, máte-li čas?"

"Ano, ano, ehm, ano, čas mám! Velmi vám děkuji za ochotu, pane Ypsilone. Děkuji."

"Nemáte zač, pane Jonáši, dostavte se tedy ve zmíněný čas do budovy nákupu elektro-instalací firmy Daško, jako minule a na recepci vám pak opět řeknou kam zamířit dál. Ano?"

"Dobře, ještě jednou vám děkuji!"

"Nemáte zatím zač. Ještě vám pošlu email, s přesným časem konání, jen pro potvrzení. Mějte se pěkně a ve středu třináctého nashledanou."

"Ano, dobře. Mějte se a nashledanou."

Tak a je to! Paráda! Teď se jen připravit na to, co všechno může Jonáše čekat na takovém osobním assessmentu, který se od toho veřejného před personalisty zas tolik patrně lišit nebude. Jonáš tedy nelenil a spustil další kolo obvolávání kamarádů, známých a příbuzných, kteří ve firmě pracují, aby mu s přípravou pomohli. První volbou byl Jonášův nejlepší kamarád Fíla, který před pár lety prošel dokonce onou plnou verzí assessmentu.

"Čau, Fílo, nevíš hele, na co by se mě tam mohli zeptat? Nebo jak to probíhá? Nebo co po mě budou chtít? ..."

Telefonní hovor místy připomínal výslech, kdy Jonáš bombardoval svého kamaráda, dotazy na detaily Daškováckého přijímacího rituálu.

Nakonec však, jak to již telefonní hovory obvykle mají ve zvyku, skončil a Jonáš se mohl kochat pohledem na list papíru formátu A4 plně popsaný poznámkami, tipy a triky.

Email od pana Ypsilona s datem a časem schůzky dorazil po dalších několika minutách. Zvláštní však bylo, že se v těle emailu vyjímal čas 15.00. To Jonáše mírně zmátlo. Dohodnuta byla přeci hodina čtvrtá, nebo snad ne?

Nicméně, se pan Ypsilon také mohl upsat a napsat špatný čas, nebo se ještě po poradě se svým šéfem rozhodl přesunout čas konání, nebo to byl prostý omyl. Přeci jen celý email byl koncipován a formátován trochu netradičně, jakoby se někdo snažil přenést obsah svého online kalendáře do emailu. A ani technika není neomylná, mohlo dojít k chybě. Podstatné však bylo, že už to bylo potvrzeno psaným slovem. Pohovor se uskuteční!

Ve zbytku dne stálo pak pro Jonáše už za zmínku pouze tradiční večerní pivo, jinak se nic nepřiblížilo velikosti a důležitosti posunu do dalšího kola, a možná i posledního, v pracovních pohovorech o místo ve firmě Daško.

Pokračování ve třetí, závěrečné části...

Autor: Tomáš Vacek | úterý 27.8.2019 17:00 | karma článku: 13.04 | přečteno: 665x

Další články blogera

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (epilog)

Finální rozuzlení celé, dlouho plánované partyzánské operace a zároveň nahlédnutí do historie a do původu Trojitého agenta, Archanděla Gabriela.

13.12.2021 v 16:50 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 86 | Diskuse

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (6. část)

Bitva o Bratislavu skončila. Odboj zvítězil. Ne však bez ztráty kytičky. Jeden z jičínských sprejerů padl, stejně tak jako Archanděl Gabriel. Jak se nyní bude celá situace dále vyvíjet ve slovenském hlavním městě? Co na to car?

6.12.2021 v 17:14 | Karma článku: 5.54 | Přečteno: 112 | Diskuse

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (5. část)

1.listopad 2089. V Československém carském státu se schyluje k nevyhnutelnému, ke střetu mezi odbojáři a carovými černými vránami. Na kolizní dráze je Bratislava a v odboji jsou nám známí sprejeři z Jičína. Kdo zvítězí?

29.11.2021 v 17:01 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 108 | Diskuse

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (4. část)

Ocitáme se opět v roce 2089 téměř v předvečer blížící se velké bitvy o svobodu českého a slovenského lidu. V předvečer bitvy o Bratislavu a jak se na ní připravovaly obě strany. Car i Odboj.

22.11.2021 v 17:57 | Karma článku: 6.04 | Přečteno: 118 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 189 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.50 | Přečteno: 195 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.91 | Přečteno: 125 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.07 | Přečteno: 190 | Diskuse

Pavel Liprt

Narozeninová ženuška má

Narozeninový věk se přece u dámy neříká, to bych byl opravdu hrozný nešika, můžete však snadno vyčíst z této básně, že je mi s mojí ženou už mnoho let krásně.

26.3.2024 v 11:07 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 516 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 288
Student, lenoch, snílek, samotář... a samozřejmě také člověk, a celkem mlčenlivý člověk. Až se sám divím, že jsem se dokopal a založil si blog...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...