Pohovor snů aneb jak se dostat do mezinárodní kočárkárny (1/3)

21. 08. 2019 17:37:36
Jonáš, ex-učitel nyní na volné noze shání nové zaměstnání. V jeho hledáčku tak uvízla veliká, nadnárodní společnost na výrobu kočárků Daško s.r.o. se sídlem v Mladé Boleslavi. A tak začíná dlouhá a strastiplná cesta za zaměstnáním

Někteří k zaměstnání přijdou jak slepí k houslím, jiní jsou protlačeni na své vysněné místo známými, někteří vyhrají jackpot ve sportce a pracovat nemusí a jsou i tací, co prostě pracovat nechtějí. Ta zbylá většina z nás však musí podstoupit strastiplný proces, jenž se skrývá pod krycím jménem pracovní pohovor.

A jeden takový pracovní pohovor čekal i na našeho, již bývalého, učitele Jonáše.

Víte, Jonáš si uvědomil, že učitelská branže není nic pro něj. Spousta hluku, neposedných a místy velmi vulgárních mladých výrostků a kupa nervů. Na druhou stranu tu sice byly prázdniny, a v porovnání s ostatními zaměstnáními, o poznání kratší pracovní doba. I přesto přese všechno Jonáš učinil rozhodnutí, že je třeba změnit job a vyzkoušet něco nového dokud je ještě schopen se něco nového naučit.

Od května tak na jeho webovém prohlížeči viseli záložky internetových stránek inzerujících pracovní příležitosti. Jonáš v nich tu a tam brouzdal, zdali se nevyloupne nějaká práce vyloženě jak dělaná pro něj.

Jeho prioritou však bylo získat zaměstnání v největším podniku široko daleko, který sídlil ve stejném městě, kde i Jonáš bydlí, v továrně na kočárky Daško.

Nebývalé zaměstnanecké benefity ve formě vysokých mezd, pěti týdnů dovolené (což tedy pro Jonáše je jistým krokem zpět), závodní, dotované stravování, příspěvek na penzijní pojištění a dovolenou nebo lukrativní možnost ročního pronájmu firemního kočárku za sníženou cenu (to se zatím ale bezdětného Jonáše netýká). To i mnoho dalšího dělá z Daška předního a nejvyhledávanějšího zaměstnavatele v České republice. Na každou pozici se hlásí hned několik uchazečů a to dokonce i v období ekonomické konjunktury, kdy je práce hodně ale lidí, co by jí dělali málo.

Jonáš tak od brzkého května bombardoval personální oddělení Daška svými motivačními dopisy a životopisy. Tu to bylo na pozici pověřence ve vzdělávání na učilišti Daška, jindy to bylo na úsek ekonomického plánování a analýzy trhu. Vždy však nejprve přišla počítačem generovaná odpověď, že firma děkuje za zájem a že žádost byla dál předána odpovědné osobě na daném oddělení, kam se Jonáš hlásil, a poté i člověkem generovaná negativní odpověď.

"Vážený pane Jonáši, děkujeme Vám za zájem. Do užšího výběru na Vámi požadovanou pozici, se však dostali jiní zájemci více odpovídající požadovanému profilu. Přejeme mnoho štěstí s dalším hledáním zaměstnaní. S pozdravem, paní XXX, Daško s.r.o."

A takto to šlo dál a dál a především u pozic týkajících se vzdělávání byl Jonáš se svými třemi lety praxe učitele trochu překvapen, že požadovanému profilu nevyhovuje. Flintu do řepky olejky, která v Čechách nahradila žito, však neházel a dál a dál posílal své životopisy. Tu a tam již však pro jistotu napsal i do jiné společnosti nežli Daško, aby trochu diverzifikoval své portfólium.

Jednoho pozdně květnového dne, kdy byl Jonáš doma se střevními problémy a kdy suchý rohlík zapíjel Coca-colou a litry černého čaje se mu náhle rozezvonil mobilní telefon.

"Jonáš, prosím.", zaskřehotal do mobilu pobledlý Jonáš.

"Personální oddělení společnosti Daško s.r.o., mluvím prosím s panem Jonášem?", ozval se ženský hlas z telefonu.

Scvrklý a ten den těžce zkoušený Jonášův žaludek se otočil na ruby a ještě více se smrsknul.

"Ano u telefonu.", Jonášův hlas téměř přešel do ultrazvuku.

"Vy se k nám, pane Jonáši, hlásíte na několik pozic. Já sama jsem váš životopis několikrát viděla a musím vám tedy říci, že záběr vašich žádostí je vskutku nebývalý."

"No eeeeee... já ehm...", razantně odpověděl Jonáš.

"Co s vámi? Co si myslíte, že jsou vaše vlastnosti a zkušenosti, ze kterých by firma Daško mohla profitovat. Jaký by byl váš přínos pro naši společnost?"

"No... no mám tříletou učitelskou praxi, proto si myslím, že bych na místo pověřence pro vzdělávání-"

"Tady si vás, pane Jonáši, dovolím přerušit. My už jsme to místo pověřence pro vzdělávací obory obsadili. Proto se nyní soustřeďme na vaší další odpověď na pracovní příležitost v naší společnosti a to na pozici prodeje a marketingu. Čím si myslíte, že byste tuto práci obohatil?"

Z Jonášova čela se tou dobou už linul potůček potu a pod pozadím jako by mu někdo zatápěl.

"Co si myslíte, že je takové vaše know-how, které byste do práce u nás vnesl?", dál pokračovala ve výslechu paní personalistka z firmy Daško.

"Tak rád se učím novým věcem, jsem zodpovědný a dochvilný-"

"Vy jste mi asi nerozuměl, pane Jonáši. Já se vás neptala na vaše vlastnosti, nýbrž na vaše klíčové dovednosti, které byste využil ve své nové práci prodejce v naší firmě."

"O aha. No... eeee, tak jako učitel. Ehm, jako učitel jsem zvyklý jednat s lidmi. A-a-a relativně dobře ovládám anglický jazyk, což by se mohlo hodit při komunikaci s cizími nákupčími. A ehm, ehm, v průběhu vysokoškolského studia jsem několikrát pracoval v mezinárodním kolektivu......", vařil propocený Jonáš z vody.

"No...... já jsem tu u vás měla otazníček. Doufala jsem, že po tomto telefonátu budu mít jasno, ale nijak se mi nevyjasnilo... No, co s vámi, pane Jonáši? Co s vámi? No podívejte se, já si to ještě nechám projít hlavou a případně se vám ozvu, ju?"

"No... ano, ano, dobře děkuji."

"Já také děkuji, mějte se pěkně, pane Jonáši a možná někdy na slyšenou!"

"Na slyšenou, mějte se, a děkuji!"

PÍP!

Jonáš odtáhl mobilní telefon od ucha a ledově klidnou rukou člověka trpícího třesavkou položil mobil na stůl.

"Ta sotva někdy zavolá, po tomhle výkonu...", povzdechl si v duchu Jonáš a ten den již poněkolikáté zamířil na záchod.

Možná jediná šance dostat se k lukrativnímu zaměstnání a Jonáš jí propásl. Co teď? Co si jenom počne?

Jonáš ihned zintenzivnil hledání zaměstnání mimo firmu Daško. Zároveň však zkusil i záložní plán, jak se přeci jen pokusit dostat k vysněné práci pro nadnárodního výrobce kočárků všeho druhu. Pověstnou tlačenku, se kterou ale měl vnitřní problém, jelikož nechtěl být v budoucnu škatulkován jako protlačený prominent. Navíc žádného příbuzného či známého Jonáš ve vrcholovém managementu firmy nemá.

Jonáš se tedy rozhodl poprosit o informace o volných místech všechny, koho znal a kdo má co dočinění s obří kočárkárnou. Firma Daško má totiž politiku zaměstnanosti a volných míst nastavenou tak, že objeví-li se volné místo, pozice se nejprve objeví na interní pracovní burze přístupné pouze zaměstnancům a až pak je volná pracovní příležitost nabídnuta zbylým pozemšťanům na internetových portálech. Pro "outsidery" je tak velmi těžké dostat se k nabízeným pozicím, ledaže by někoho uvnitř firmy znal. Jonášovi by tak velmi pomohlo povědomí o volných pozicích, které zatím nebyly zveřejněny pro externisty. Vlastně by se tak ani o tlačenku nejednalo, pouze by to bylo takové menší poskytnutí podpultových informací.

Netrvalo dlouho a přátelé a příbuzní se poskrovnu začali ozývat. Jonáš se nakonec chytl informace, že oddělení nákupu-elektro, pro vyhřívané kočárky, hledá posilu do svého týmu. Ihned se tak chytl stébla a kontaktoval styčnou osobu, jež mu byla poskytnuta s žádostí o osobní setkání.

Jonáš tedy zaslal email se svým životopisem a čekal, co se bude dít.

Brzy, zhruba po čtrnácti minutách přišla odpověď s pozvánkou na ono osobní setkání hned na zítřejší odpoledne. Inu pracovníci firmy Daško nezahálí ani vteřinku a pracují neustále na plný výkon.

Jonáš v panice rozrazil dveře svého šatníku dokořán a hledal vhodné a především reprezentativní oblečení. V obleku jak na ples, který má ještě ke všemu už od tanečních, asi na pohovor mezi manažery jít nemůže, leda by jim chtěl předvést, jak válí valčík.

Nakonec našel jednu reprezentativní košili, střídmou kravatu a decentní černé kalhoty. Polobotky, které ještě ty kreace z tanečních pamatují, však budou muset prozatím postačit.

Pročpak Jonáš tak hrotil situaci se svým šatníkem? Manažery z firmy Daško totiž ve městě potkává poměrně často a zvláště ti mladí se dle něj velmi často koukají na film Vlk z Wall Street. Třeba jen jejich hodinky stojí patrně víc než Jonášovo první auto, Škoda Felicia 1.6 LX. Luxusní boty, košile a svetry od Armaniho a vždy pečlivě upravený účes. Zkrátka a dobře si někteří z nich na svém vzhledu dosti zakládají. Což je samozřejmě správné, i když už občas trochu přehnané, ale na toto téma, co člověk, to jiný názor.

Jonáš tak věděl, že se svým sporým a nepoddajným vlasovým materiálem, v překladu s kouty až k zátylku a rostoucím cédéčkem, by asi moc neohromil. Alespoň oblečením se tak chtěl trochu přiblížit oněm mladým puškám na pozicích manažerů.

Vše bylo připraveno teď se jen pořádně vyspat. Místo pohádky na spaní si pak Jonáš pročítal svůj životopis a promýšlel si, jak by ho komentoval. Co by ještě mohl vypíchnout a vyzdvihnout.

Po bezesné noci přišlo ráno snad dříve než kdykoliv předtím, oběd tu byl také coby dup a Jonáš na sebe náhle hleděl do zrcadla nastrojený na pohovor a s aktovečkou v ruce se ještě na poslední chvíli snažil zkrotit jednu obzvláště neposednou vlnu v jeho řídnoucích vlasech.

Nepovedlo se, je čas vyrazit. Samozřejmě pěšky, auto zchudlý, brzy bývalý učitel nemá a autobus k místu pohovoru nejede. Venku je celkem horko, Jonáš tak nesmí příliš pádit, aby se ještě před pohovorem moc nezpotil.

Cesta uběhla jako voda. Jonáš si místy připadal jako naškrobený panák s aktovečkou.

"Dobrý den, jmenuji se Jonáš a mám tu pohovor ve tři hodiny s panem Iksem.", sdělil Jonáš všechna potřebná fakta paní v recepci v budově, kde sídlí oddělení nákupu-elektro firmy Daško.

"Ano, mám vás tu. Prosím, počkejte ve druhém patře před místností číslo šestnáct. Dám vědět panu Iksovi a on si vás tam vyzvedne."

"Děkuji."

Jonáš sotva pobral souřadnice budoucího pohovoru, ale už se šinul po schodech nahoru.

Cestou po schodech potkal Jonáš několik, nepochybně vysokých, manažerů ve vášnivé diskusi o zcela jistě závažném tématu.

Místnost číslo šestnáct se zjevila hned, co budoucí vyslýchaný opustil schodiště.

"Dobrý den, já jsem pan Iks. Váš životopis jsem si již vytiskl, pojďme tedy dovnitř."

"Jonáš!", přišlo i na poctivý stisk rukou, dobré znamení. "A-a-a-"

"Račte dovnitř!"

Pan Iks byl zcela jistě rázovitý člověk, který nemarnil čas.

"Posaďte se prosím!"

Jonáš si sedl jako spořádaný žák.

"Podívejte se, já ve svém týmu místo nemám, ale podíváme se na váš životopis a trochu se vás pokusím připravit na pohovor u mého kolegy, ke kterému bych vás posléze poslal."

Jonáš ještě stále kalibroval své mozkové závity na nečekanou smršť informací.

"Ano, dobře, děkuji.", hezky stručně.

"Tak se na to podíváme... Hmmm..."

Takto začalo pranýřování sporého životopisu ex-učitele Jonáše. Pan Iks pročítal skromný životopis mladého muže a tu a tam utrousil poznámku.

"Tady píšete, že jste se účastnil projektu v cizině."

"Ano! Ano! Byl jsem-"

"Bude lepší, když napíšete, že jste ho vedl, lépe to pak vypadá. Nesmíte být tak skromný! Připravte se na otázky typu: "Proč opouštíte své stávající zaměstnání? A co vás motivovalo právě pro výběr firmy Daško? Jaké jsou vaše silné a slabé stránky? U obojího vyjmenujte tři.", na to se ptá úplně každý, ale raději si ještě projděte různé internetové portály, kde radí jak se připravit na pohovor.", dále chrlil pan Iks informace.

"Ano..., vedoucí projektu... dobře,... otázky,... hmmm,... portál.", Jonáš si už stihl vytáhnout zápisníček a od propisovačky tak přímo začaly létat plameny.

"Tady do koníčků napište, že máte rád poznávání nových kultur. Vidím, že jste docela cestoval a na personalistu by to pak mohlo udělat dobrý dojem.

"Nové kultury... personalista... dojem..."

"Zkuste zkrátka ten svůj životopis něčím ještě okořenit. A pak mi ho ještě pošlete a já ho předám kolegovi, který hledá posilu do svého týmu nákupu-elektroinstalací."

"Okořenit..., elektroinstalace..."

"Tak to bychom měli zvládnutou první fázi pohovoru. Část, kdy se s vámi personalista a váš možný budoucí šéf seznámí."

Jonáš odložil tou dobou již tavící se propisovací tužku a mírně se mu zvráštělo čelo.

"COŽEEEEEE?!?! První část?!? Vždyť ten životopis tu probíráme už asi dvacet minut!! Jaká druhá část?!?", zděsil se v duchu Jonáš.

"Jakou druhou část máte na mysli, pane Iksi?", zeptal se však distingovaně.

"Na tu se dostanete, pokud se mému kolegovi a vašemu možnému budoucímu šéfovi zalíbíte, právě po projetí vašeho cívíčka a krátkém pohovoru. Já vám teď už sdělím i jeho jméno, je to pan Ypsilon.", začal obšírněji pan Iks o druhém kole. "No, a pokud se mu budete zamlouvat a on uzná za vhodné, že byste pro jeho tým mohl být přínosem, přihlásí vás na takzvaný assessment."

Assessment! To slovo Jonáš už slyšel. Mezi jeho kamarády z firmy Daško kolují o této proceduře legendy a různé pověry. Rozhodně však ne v tom hezkém slova smyslu. Jonáš polkl naprázdno.

"Na assessmentu se pak budou pomocí různých her či situačních scén zkoumat vaše klíčové kompetence pro vaší možnou budoucí pozici. Celý ten proces trvá asi hodinu a jste přímo na místě hodnoceni skupinou personalistů. Možná, že se přijde podívat i pan Ypsilon."

"Vodu!!! Vodu!!!", Jonáš měl v ústech jako na Sahaře.

"V průběhu assessmentu se budete bavit s figurantem a budete se snažit například vyjednat výhodnější cenu pro firmu Daško, nebo budete muset vybírat nejvhodnější dodavatele. O tom vám ale pak asi více i poví pan Ypsilon. Nehledě na to, že náplň assessmentu je variabilní a může se postup změnit."

"Takže třeba si budeme jen nezávazně povídat s JEDNÍM personalistou. HE-HE!", Jonáš se poněkud křečovitě pousmál.

"Nicméně, personální je vždy přítomno ve stejném počtu, stejně tak i figurant, se kterým právě budete vyjednávat. Pouze se může změnit téma situací. To by tedy byla fáze dvě."

"Jestli je ještě nějaká další fáze, tak na to seru!"

"U některých oddělení je ještě další fáze-"

"Řekl jen u některých oddělení, naděje žije, třeba mě to mine!!!"

"-ale myslím, že zrovna u kolegy Ypsilona onen další krok je."

"No skvělý!! Co to bude tentokrát?!? Přísaha složená vlastní krví!?", dál si v duchu soptil Jonáš.

"Ten třetí krok tkví v představení se nejvyššímu šéfovi daného úseku. U vás by to znamenalo představení se vedoucímu úseku nákup-elektroinstalací, panu Zetovi, jemuž je můj kolega, pan Ypsilon podřízený."

"Takže si to shrnu! Jestli vše půjde dobře, ještě mě čeká pohovor, pak nějaký divadélko s figurantem před publikem z řad personalistů, kterému se říká assessment a pak ještě jeden pohovor u vrchního šéfa pana Zeta. Skvělý!!! Netušil jsem, že dostat se do Daška je stejně zdlouhavé jako dostat bezpečnostní prověrku na stupeň James Bond."

"Dobře tedy," začal Jonáš rozvážně, poté co si promnul ušní lalůčky. "a vy mě tedy teď pošlete za panem Ypsilonem?"

"Ano! Nebude to ale dnes. Ještě mi tedy prosím pošlete váš upravený životopis. Já ho ještě projdu, pošlu mu ho a dám na vás kontakt a on se s vámi už domluví sám.", nastínil průběh brzce následujících kroků pan Iks.

Pan Iks náhle vstal a napřáhl k vykulenému a přepadlému Jonášovi pravici tak vehementně, že stát jí v cestě zeď, tak jí projede jako nůž máslem.

"Bohužel, pane Jonáši, mě za okamžik čeká další termín. Budeme se tedy muset rozloučit! Přeji Vám hodně štěstí a úspěch při hledání práce."

"Děkuji Vám moc za pomoc a za rady."

"Nashledanou, pane Jonáši!"

"Nashledanou!"

Mohutný potřes rukou a pan Iks se otočil na podpatku, vyprovodil stále zaskočeného Jonáše z místnosti a zmizel do další místnosti jako pára nad hrncem.

Tak se tak stalo, že tam Jonáš stál, takřka bez hnutí uprostřed chodby a vstřebával věci nedávno vyslyšené a prožité. Téměř u toho nemrkal, nad čímž se pár procházejících zaměstnanců firmy Daško mírně pozastavilo. Ale opravdu jen velmi mírně. Nejspíše také spěchali na nějaký ten další termín, ať už to ve firemním žargonu znamenalo cokoliv.

Nicméně se po notné chvilce přeci jen Jonáš dal do pohybu a vyrazil skrze recepci domů.

Doma poté svlékl své nóbl oblečení, otevřel láhev piva a začal procházet zběsilé zápisky z dnešního poradenského pohovoru. Při vidině, co vše ho ještě čeká a to v tom lepším případě, že vše půjde dobře, ho jímaly mrákoty.

Co však můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek a tak se Jonáš pustil do okořeňování svého skromného životopisu. A snažil se opravdu nic neopomenout. Jak pravil pan Iks, tak kde se účastnil projektu, nyní stálo, řešitel projektu nebo vedení projektu.

"Na internetu se přeci posledních pár měsíců vždy chviličku denně učím španělsky. Sice neposkládám větu, ale pár slovíček znám.", uvažoval si potichu Jonáš. "Tááákže, mírná znalost španělského jazyka... Tak a je to tam, černé na bílém!"

Když dopíjel pivo a dopisoval poslední svou dovednost, byl už tou dobou z Jonáše dle jeho životopisu über-člověk hodný pozice vrcholového managementu ve většině firem. Bude však tento elaborát stačit na hrdou firmu Daško?

Teď ještě toto literární dílo poslat panu Iksovi, aby ho zkontroloval a zhodnotil, zdali je řádně kořeněný a tan aby ho předal dál panu Ypsilon.

Vše hotovo! Po náročném dni ještě jedno pivo a hurá vypnout se před televizní pořady a pak do hajan.

Pokračování v druhé části...

Autor: Tomáš Vacek | středa 21.8.2019 17:37 | karma článku: 18.40 | přečteno: 776x

Další články blogera

Tomáš Vacek

Pohovor snů aneb jak se dostat do mezinárodní kočárkárny (3/3)

Jonáš, ex-učitel nyní na volné noze shání nové zaměstnání. V jeho hledáčku tak uvízla veliká, nadnárodní společnost na výrobu kočárků Daško s.r.o. se sídlem v Mladé Boleslavi. A tak začíná dlouhá a strastiplná cesta za zaměstnáním

3.9.2019 v 17:08 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 475 | Diskuse

Tomáš Vacek

Pohovor snů aneb jak se dostat do mezinárodní kočárkárny (2/3)

Jonáš, ex-učitel nyní na volné noze shání nové zaměstnání. V jeho hledáčku tak uvízla veliká, nadnárodní společnost na výrobu kočárků Daško s.r.o. se sídlem v Mladé Boleslavi. A tak začíná dlouhá a strastiplná cesta za zaměstnáním

27.8.2019 v 17:00 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 644 | Diskuse

Tomáš Vacek

Život v pražské zoo po setmění

Víte jak vypadá život v jedné z největších zoo v Evropě? Lidská noha by se tomuto místu měla raději vyhnout. Přesto se však jeden nezvaný host za brány zoo dostal. A ten humbuk, který jeho přítomnost vyvolala...

26.2.2019 v 16:00 | Karma článku: 8.69 | Přečteno: 350 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Sloni vycházejí z pralesa... /povídka/

Slon se svým slůnětem se stal nechtíc svědkem doby, doby plné zvratů, nadějí, zklamaných nadějí, radovánek i lidských dramat... Zaujímal polohu statisty, vstřebával ovšem každou událost, která kolem něho jeho džunglí přešla.

18.9.2019 v 17:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Opravdu to chceme ?

Jsem rád ,že jsme členy EU ,že i u nás začala demokracie a udělám vše proto ,aby tomu zůstalo .A i když mi je smutno ,že společnost rozdělena ,že poslouchá populisty.

18.9.2019 v 9:16 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 523 | Diskuse

Jiří Strádal

Kdo to má pořád snášet? (povídka)

"Hezký den a nashledanou, paní inženýrko!" "Hezký den," odpověděla recepčnímu a protáhla se otáčecími dveřmi. Hezký den, pomyslela si, když se octla venku před firmou. Uff. To tedy byl hezký den...

18.9.2019 v 6:41 | Karma článku: 14.80 | Přečteno: 352 | Diskuse

Milan Vít

O Jarušce

'Déja-vu' - pocit opakovaného děje. U mě už 'déžaví' na druhou. Proč? Protože již potřetí začínám povídku stejně: hraním piškvorek online (na počítači). A to nejsem gambler. Jsou dny, týdny i měsíce, kdy mě hrát nenapadne...

18.9.2019 v 5:36 | Karma článku: 5.21 | Přečteno: 159 | Diskuse

Jiří Turner

Hárá pes (Vl)Asta

Doufám, že se tento blog k Vlastimilovi Harapesovi nedostane, a pokud by se to snad náhodou stalo, nebude to vnímat jako nactiutrhání. Konečně není v tomto příběhu nic proti němu a vlastně vůbec nic proti nikomu.

15.9.2019 v 9:07 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 248 | Diskuse
Počet článků 62 Celková karma 14.95 Průměrná čtenost 301
Student, lenoch, snílek, samotář... a samozřejmě také člověk, a celkem mlčenlivý člověk. Až se sám divím, že jsem se dokopal a založil si blog...

Najdete na iDNES.cz