Český lovec pokladu Jag konečně nachází poklad Nilu

16. 12. 2014 9:51:13
Jag Vilfnznt konečně v jedenáctém díle nachází svůj vytoužený poklad Nilu. Bude to ona truhla zlata, jako bylo malováno v prvních dílech, nebo zlatá soška, v což se poklad změnil později. SPOILER ALERT: Ani jedno, ani druhé. Zato však s jistotou uvidíme mluvící zvířatavelké africké džungle. Tak pojďme do ní!

Nález pokladu. Odpověď na mé předešlé otázky je přímo v názvu dalšího, předposledního a pravděpodobně nejdůležitějšího dílu celé ságy. Konečně se dočkáme toho, na co většina z nás dlouhou dobu čekala (a Jag s námi). Tento jedenáctý díl byl vydán, jak jinak, než „nakladatelstvím“ DOBRODRUH a to roku 2013. Tedy ve stejném roce, kdy je celá dvanáctolodie přepisována do elektronické podoby. Vznik (jaro) a přepis (podzim) dělí pouhé jedno roční období. Na jaře bylo autorovi třiadvacet a na podzim mu je čtyřiadvacet, a ačkoliv stále prochází občasnou pubertou, je přeci jen dle matriky o rok starší. Z úvodních parametrů ještě chybí objem, který se rovná třinácti stranám s dvěma malými obrázky, a pak také popis obálky. A vězte, že na obálce je jakýsi zářící krystal. Co to je? Na co to je? Je to poklad? To snad zjistíme.

Děj pokračuje příjezdem do vesnice Umbo Lambo. (Teď si nejsem úplně jist, zdali se v Africe dá hovořit o vesnicích, tak jak je chápeme v Evropě.) Naše dobrodružná výprava čítá tři členy: Jaga, Aschley a Emeku.

Akce!

Umbo Lambo. Vesnice na pokraji ugandské džungle a na jejím malém náměstíčku, lépe řečeno, ve středu vesnice, teď stojí naši tři badatelé. Ve vesničce jejich přítomnost vzbudila ihned veliký povyk a všichni domorodci se hned přišli podívat na návštěvníky.

„Vítáme vás,“, pronesl náčelník slavnostně. „já jsem Bongibi a jsem náčelník. Co vás přivádí sem k nám do naší vesnice?“

„Náčelníku, to jsem já, Emeka. Před mnoha lety jsem vás tu navštívil a vy jste mi vyprávěl jeden moc zajímavý příběh o legendě a pokladu. Já a mí přátelé jsme sem přišli právě díky té legendě. Byli bychom rádi, kdybyste nám jí mohl znovu povědět.“ (V minulém díle to sice byl šaman, kdo Emekovi vyprávěl onu legendu, ale budiž, byl to zkrátka jeden z vůdců vesnice.)

Náčelník Emeku pečlivě poslouchal a měřil si ho přísným pohledem. Pak ale najednou jako by do něj uhodil blesk. Bongibi, náčelník kmenové vísky Umbo Lambo, se praštil dlaní do čela a usmál se tak vehementně, až jeho zuby vrhaly prasátka.

„No jásně! Emeka. Už si vzpomínám. Mladý badatel, co chtěl poznat celou Afriku a pak i svět. Doufám, že se vám to aspoň z části podařilo.“

„Ale jóóó. Byl jsem na mnoha místech a poznal jsem spoustu lidí a tady těm dvěma teď pomáhám v jejich honbě za pokladem.“

Emeka ukázal na Jaga a Aschley a ti se také šli pozdravit s náčelníkem. Poté, co bylo přivítání hotové, pozval náčelník své hosty k sobě do chýše.

Mohli jsme vidět, že nějaká širší mezi-dílová návaznost občas chybí, viz záměna šamana a náčelníka jako vypravěče legendy. Já osobně se ale už nemohu dočkat nálezu pokladu. Pojďme tedy rychle na stranu dvě.

Náčelníkova chýše byla veliká a na stěnách bylo spousta masek, kopí a štítů, ale také, k překvapení všech tří návštěvníků, zarámovaná fotografie Bongibiho rodiny. Všichni čtyři si sedli okolo ohně a chvilku jen mlčky seděli. Po chvilce vešel do chýše jeden velmi starý muž s kšiltovkou a zdobenou holí.

„Tak to je náš šaman. Jmenuje se Mohinmi, ale všichni mu tu říkáme šaman Wecky, podle toho nápisu na kšiltovce.“, řekl náčelník a pozdravil se s šamanem.

„Ano, ano, všichni mi tak říkají.“, pravil šaman. „Doneslo se ke mně, že se prý zajímáte o poklad a o legendu o něm. Můžu vám říct, že nejste první. Za posledních několik let jste už pátá expedice. Jste ale úplně první expedice, která přišla za námi, zeptat se o pomoc nebo o povolení a toho si vážíme a já sám vám velmi rád pomůžu.“

„Tak to je super!“, zajásal Jag.

Všichni pak dlouho do noci seděli okolo ohně v náčelníkově chýši a povídali si veselé historky, ale i tajemné příhody z džungle, kterých měl hlavně náčelník velmi mnoho.

Okolo půlnoci pak zavedl jeden domorodec Jaga, Aschley a Emeku do jedné volné chýše a popřál jim dobrou noc. Naši tři dobrodruzi ale ještě dlouho nemohli usnout z toho nadšení a očekávání, co je čeká druhý den, až se probudí.

Půjdou hledat poklad hned ráno? Jak daleko půjdou? Byly ty náčelníkovy historky o prastarém strážci pokladu pravdivé? Tak to bylo jen několik málo otázek, které se jim teď honili hlavou. Nakonec ale všichni usnuli a všem do jednoho se jim zdálo o pokladu kdesi v džungli.

Když občas dojdou nápady na jména či přezdívky, není nad to pomoci si starou přezdívkou ze středoškolských let. Viz šaman a jeho přezdívka Wecky. Otočme ale list.

„Honem, honem, honem!!! Všichni rychle ven!!“

Do chýše vlétl jeden domorodec a začal rychle probouzet a popohánět naše tři badatele. Ti celí vyděšení rychle vyběhli ven v domnění, že hoří nebo, že se vesnicí prohánějí lvi.

„Co, co, co se děje?“, soukal ze sebe velmi zmatený Jag.

„Vstávat a cvičit! Ranní rozcvička přece. Abyste byli dneska dost silní na ten velký den.“, vysvětlil jim s úsměvem náčelník.

Trojici se rychle ulevilo a šli za ostatními do centra vesnice, kde už šaman Wecky tančil, mával rukama a nohama a ostatní obyvatelé vesnice to po něm opakovali. Celý ranní rituál byl zakončen jakýmsi společným tancem v kruhu, po kterém se všichni s chutí pustili do nového dne a všech trablů a slastí, které je v něm čekaly.

„Pojďte se rychle něčeho najíst, zabalte si a za chvilku vyrážíme. Zhruba okolo osmi hodin.“, křičel šaman na Jaga a ukazoval při tom na zlaté hodinky.

„Zlaté hodinky a kšiltovka a ještě ke všemu tenhle šílenej budíček. Ten chlap snad není normální.“, postěžoval si Jag Aschley a šel zpět do chýše.

V chýši spolu s Emekou zabalili batohy, které napěchovali hlavně ovocem a v osm nula nula už stáli připraveni ve středu vesnice.

Po chvilce se objevil také náčelník se svým zavazadlem a přesně v osm třicet taky Wecky, který měl na zádech něco, co připomínalo sáček na cvičky.

„Všichni připraveni? Tak jdeme najít ten poklad!“, zvolal šaman a vyrazil.

Celé tři strany se nám neozvala Aschley, trochu nám děvče vypadává z role. Autor na ní nezapomněl, jen se potýká se zatím největším počtem charakterů ve svém „spisovatelském“ životě, a to sice s pěti (Jag, Aschley, Emeka, náčelník a šaman). To je teď ale trochu vedlejší. Vyrážíme!!! Dál!! Na stranu čtyři!

A tak všech pět dobrodruhů, Jag, Aschley, Emeka, náčelník Bongibi a šaman Wecky, vyběhli z vesnice za mohutného veselí všech vesničanů.

Cesta, kterou je šaman vedl, směřovala k takovému menšímu kopečku, který byl obklopen hustou džunglí. Cestou jim nad hlavami poletovalo mnoho papoušků a Jagovi se zdálo, jako by většina Weckyho zdravila.

Šli už asi dobrou hodinu, když dosáhli okraje džungle. Hned na úvod se jich zhostila menší panika, po tom co uslyšeli strašlivý řev nějaké kočkovité šelmy. Tedy všichni kromě náčelníka a šamana, který ten řev pouze okomentoval slovy: „Ááá, Freddy je tady. Toho se moc bát nemusíte.“

Jak šli čím dál tím víc do džungle, ubývalo světla a zvyšovala se vlhkost. Zanedlouho už měli všichni mokrá trička a z šamanova kšiltu kapal pot. Zároveň si ale také Jag a Aschley všimli, že čím šli hlouběji, tím barvitější a sytější byly rostliny okolo nich. Některé měly květ krvavě červený, jiné sytě modrý a jiné byly bez květů, ale listy měly tak veliké, že by se do nich dal zabalit člověk. Nad hlavami jim už nelétali jen papoušci, ale taky opice, které přeskakovali z větve na větev ve výšce pátého patra panelového domu. A znovu měl Jag dojem, že většina opic při svém velkém skoku mává na šamana, který jim tak nějak ležérně mával zpět. Nebo jenom odháněl mouchy? To si Jag nebyl jistý. Jistý si byl ale tím, že se pomalu ale jistě blížili k tomu malému kopečku uprostřed džungle.

Pátá strana...

Jak se tak blížili k tomu kopci, uslyšeli znovu strašlivý Freddyho řev. Tentokrát ale o dost blíž. Zároveň se džungle zdála být temnější než na začátku, ubylo ptactva i opic, ale co bylo nejdivnější, bylo to, že se také ochladilo.

Džungle stále temněla a temněla, když v tom to najednou Jag spatřil.

„Podívejte se, jeskyně!“, zvolal Jag a ukazoval před sebe.

„Jó, jó, já vím. Ale spíš je to jen vchod. Víš, ono tohle to není žádný kopeček.“, povídá Wecky. „Je to taková naše zaoblená pyramida v džungli. Vevnitř je to dutý a zvenčí už za ty stovky let porostlý rostlinama, takže si každej myslí, že je to kopec. Proto tady nemáme tolik badatelů a archeologů jako v Egy-“

Šaman svou řeč nedokončil. Svým krev-zastavujícím řevem mu do ní skočil obrovský jaguár, Freddy.

Všichni v tu ránu stáli a ani se nehýbali.

Jaguár si jednoho po druhém měřil pohledem. Když došel k Jagovi, zakoukal se mu do očí.

„Co tu pohledáváš Jagu?“, pronesl jaguár hlubokým hlasem.

Jag ztuhl ještě víc, ale na odpověď se ještě zmohl: „Chceme najít poklad Nilu. Jsme badatelé a dobrodruzi.“

„Klídek Freddy, jsou tu se mnou.“, ozval se šaman a šel jaguára podrbat po hlavě. „Tady Freddy je duch místní džungle a strážce pyramidy. Vypadá zle, ale stářím už mu vypadaly špičáky, tak se dokáže už jen mračit a řvát... Neboj, Freddy, nic zlýho tu neprovedeme. Slibuju!“

Stejně tak jako jsme zatím Aschley stále neslyšeli říct ani slovo, což, dámy neurazte se, je poměrně zázrak (chlapi: Hahahahááá), tak jsme také neslyšeli ono slovní spojení Hakri-ju, znamenající bohatství či úrodu z předchozího dílu. Holt další věc, která se ztratila v nemilosrdném mlýnu historie. Strana číslo šest.

Jaguár si všechny ještě jednou pořádně přeměřil a pak s vrčením zase zmizel v džungli. Cesta do pyramidy byla nyní volná.

Šaman Wecky vesele vykročil, náčelník Bongibi byl trošku překvapen ze setkání s mluvícím jaguárem, ale pak také vesele vykročil. Zato naši tři badatelé, ti vykročili velmi, velmi opatrně.

„Tak a jsme tady!“, doslova zařval Wecky, jen co vešel vchodem do pyramidy.

Tak a jsme tady!

Tak a jsme tady!

Jsme tady!

Tady!

Tady!

Ady!

Ady!

(To byla ozvěna, pro těch 99% čtenářů, co to nepochopilo. PS: starší autor si s tím také lámal hlavu.)

Ten pohled byl neuvěřitelný. Všem třem dobrodruhům z něho spadla brada. Hned za vchodem bylo jasné, jak obrovská je to stavba. I když do pyramid v Egyptě měl tento dutý kopec daleko, co se týče pravidelnosti, svou velikostí se jim rovnal. A opravdu byl celý dutý.

Uprostřed tohoto díla byla jakási vyvýšenina, na které byla obrovská truhla se zlatým lemováním.

„Poklad!“, zakřičeli shodně Jag, Aschley a Emeka.

Poklad!

Poklad!

Oklad!

Klad!

Ad!

Ad!

(A další ozvěnka – ozvěnka – věnka – ěnka – ka – ka – ka...)

„Ne tak zhurta panstvo! Tenhle kopeček má víc překvapení, než jen mluvícího jaguára.“, mírnil emoce Wecky, stále ale velmi veselý.

Tak Aschley se nám konečně ozvala. Neoněměla, je to dobré. Můžeme tedy pokračovat.

Všichni se tedy vydali na cestu k podstavci s obrovskou truhlou. Jak se k ní tak blížili, uvědomovali si, že je najednou obrovské ticho. Nebylo slyšet žádný řev, ani jiné, tradiční zvuky džungle. Když už byli přímo u podstavce, všimli si prapodivných nápisů a kreseb.

„Vejdi ty, který čisté úmysly a srdce máš. Pak spatříš to, po čem vždy toužil jsi.“, přeložil nápis šaman. „Myslím, že se bát nemusíte. Freddy by vás sem jinak nepustil.“

Všichni tedy začali stoupat po schůdcích k pokladu. Napětí stoupalo. Co tam bude? Je to nějaká past? Co udělat s pokladem jestli tam je? A co myslel Wecky těmi dalšími překvapeními?

Konečně dorazili k truhle, která byla veliká jako menší automobil a kromě zlatého lemování na ní nebylo nic zvláštního.

„Je k otevření potřeba nějaký klíč?“, zeptal se Jag šamana.

„Né, né, jen prostě zvedni víko.“

Jag, Aschley a Emeka tedy společně zabrali a víko zvedli.

To, co následovalo, by se dalo popsat jedním slovem. Úžas. Všichni tři stáli okolo truhly s ústy do kořán (dokořán) a jeden na druhého se nevěřícně koukali. V truhle bylo, tedy spíš nebylo NIC.

„Tak se podívejte pořádně dovnitř. Vlezte si do truhly a pořádně jí prozkoumejte.“, nabádal je náčelník a šaman se jen potutelně usmíval.

Všichni tedy opatrně vlezli do obrovské truhly a začali jí prozkoumávat.

Když v tom najednou šaman i náčelník vyběhli a víko přibouchli.

Kurňa! Past! Strana osm!

„Hééééj! Pusťte nás! Co to děláte!?!?“, křičeli naši lapení dobrodruzi.

„Dáváme vám, co jste chtěli. Poklad Nilu!“, chechtali se venku náčelník i šaman.

Naše trojice se mezitím snažila vší silou víko zdvihnout. Najednou jako by bylo zaseklé. Všude byla tma. Dobrodruzi byli v pasti.

Když už mysleli na nejhorší, znovu se ozval šaman Wecky, který konečně popadl dech, poté co se celou dobu smál: „Dyť jsem říkal, že vás tady čeká ještě pár překvapení. A taky jsem říkal, ať pořádně prozkoumáte tu bednu, né??? .........To jste ještě nic nenašli?“

V truhle se okolo sebe všichni začali rozhlížet a hledali to tajemné cosi.

„Už něco asi mám!“, zvolal náhle Jag.

Úplně dole v rohu svítil malý čudlík, který vypadal jako knoflík z luxusních výtahů. Byla na něm dokonce i šipka dolů a svítil červeně.

„Mám to zmáčknout?“, zeptal se Jag.

„Jo!“, odpověděli svorně Aschley a Emeka s notnou dávkou strachu.

KLIK! CVAK! KŘUP!

„Áááááááááááááá!“

Dno truhly zmizelo a naši hrdinové padali volným pádem do prázdna.

Padali už dobrých pět vteřin, když najednou pod sebou uviděli něco zeleného.

PLESK! BÁC! PLESK!

Tráva. Hustá jako pěna na holení, vysoká jako patrový dům, zelená jako brčál a voňavá jako jaro. Do ní všichni tři bezpečně a hladce přistáli.

Tady se nám autor trochu přihlásil ke komiksové minulosti. BUM! PLESK! BÁC! Zároveň jsme také zjistili, jaká všechna tráva může být. Další strana. BUM!

„Co se to děje? Kde to jsme? Jste vůbec živí?“, hulákal okolo sebe překvapený Jag.

„Jo! Jóó! Jsme ta-“

PLESK! PLESK!

Aschleinu odpověď přerušily další dvě přistání do trávy. Za chvilku se ukázalo, že to byl náčelník a šaman.

„Co jste to udělali?!? Kde to jsme? Jsme ještě vůbec naživu?“, lámala rukama ve vzduchu Aschley.

Na domorodce přišla druhá, mohutná vlna smíchu. Oba se tam celkem dlouhou dobu jen tak váleli smíchy v trávě. Po té chvilce se však náčelník trochu uklidnil a s úsměvem ve tváři povídá: „Koukněte se kolem sebe! Tohle je ten bájný poklad Nilu.“

Naši tři dobrodruzi teprve teď začali vnímat své okolí naplno a to, co uviděli, jim vyrazilo dech ještě víc, než dutá kobka nad nimi.

Vysoko do vzduchu se před nimi tyčil sytě modrý krystal, který okolo sebe vyzařoval jakousi magickou energii a úplně nahoře, na jeho vrcholu, z něj vytékala voda. Alespoň to tak Jagovi připadalo.

Už tomu pomalu přicházíme na kloub. Další, jubilejní desátá, strana.

„Toto je, drazí a milí dobrodruzi, Srdce Nilu. Zdroj jeho síly a moci a taky síly života v jeho blízkosti.“, začal Wecky průvodcovsky vyprávět. „Naši předci, vypráví se, viděli jen špičku, jak z ní vytéká voda. Nil. Postavili kolem ní ten obrovský umělý kopec, aby ho ochránili před Sluncem. Freddy, ten mluvící jaguár, je jeden z těch stavitelů. Zavázal se tomuto krystalu, že ho bude chránit už napořád. A tak tady v různých podobách chodíme už celá staletí.“

„Počkat! Počkat! Počkat! Chodíme?? Kdo my? Vy jste taky duch, Wecky?“, zeptala se s úžasem Aschley.

„No samozřejmě. Já a tady náčelník jsme to tu stavěli. Teda tam nad náma. Je to už tak dávno, že už to ani na roky nedokážu přesně určit.“

„A proč jste tedy říkal NAŠI předci, když jste to stavěl také vy?“, ptala se dál Aschley.

„Protože jsem zblblej z toho, jak tady provádím samý zbohatlíky z Ameriky a z dálky jim ukazuju ten kopec a říkám jim, že ho postavili moji předkové. Stejně mi nikdo, nikdy ještě nevěřil. Ale zpátky k tématu, MY jsme teda nejdřív viděli tu špičku. Postavili jsme tu kobku, kde jsme se jednou ročně scházeli, abychom uctili Srdce Nilu. To jak je opravdu veliký jsem zjistil náhodou. Jenou jsem se sem zatoulal a pak najednou padám. Dopadl jsem poblíž místa, kde teď stojíme a viděl jsem ho v celé své kráse. Později jsme sem chodili s náčelníkem a dalšími staršími rozjímat.“

Tady si můžeme povšimnout, že nit autor ztratil i v rámci jednoho dílu. Ještě v živé paměti mám tu situaci, kdy jsem si uvědomil, co jsem to napsal na tuto stránku a jak jsem to pak musel hasit slovy, tím že se šaman jen přeřekl. Jakmile je něco psáno na papíře, už je to dáno. Oproti tomu na počítači stačí pár úhozů jednou klávesou a chyba je smazána. Na chybu mladšího autora na této straně ale nebudu už více upozorňovat. Přeci jen se musím také trochu zachovat kolegiálně. Pojďme tedy honem na další stranu.

„A kolik starších vás tady ještě žije?“, pokračovala ve výslechu Aschley, zatímco Jag i Emeka stále ještě nemohli uvěřit svým očím a jen tupě zírali na krystal s pusou dokořán.

„No, už nás je opravdu jen pár,“, pokračoval Wecky. „ale ti, co mají fyzickou podobu a můžete je vidět, tak to už jsme jen tři. Já, náčelník a Freddy. Hlídáme to tady, abychom tomuhle místu zachovali svůj klid a atmosféru. To proto jsme tam nahoře taky vystavěli ten oltář a truhlu. Truhla je navíc začarovaná, a když už má někdo opravdu takovou kuráž a odvahu a vstoupí do ní, tak tlačítko se objeví jen lidem s dobrým srdcem. Truhla navíc působí i jinak. Pár badatelů se dostalo až k ní, pak jí otevřeli, a když v ní nic nebylo, rozmrzele odešli a všem pak říkali, že je to celý podvod, takže i to nakonec chránilo Srdce Nilu.“

„Zvláštní, já si ani v kobce nahoře nevšiml žádného potůčku.“, probral se konečně Jag.

„Je to opravdu jen malá bystřinka. Kdo neví, že tam je, tak si jí nevšimne... Pojďte, jdeme se podívat blíž ke krystalu. Pokud se mu budete opravdu líbit, dovolí vám na sebe možná i šáhnout. Musím vás ale předem varovat, že má čarovnou moc a nikdo neví, co se mu po doteku stane.“, varoval dobrodruhy Wecky.

Naši tři dobrodruzi ale riziko zvážili a rozhodli se, že to risknou. A tak se vydali klestit si cestu vysokou trávou směrem ke krystalu.

Tak tedy také pojďme a klestěme si cestu na stranu dvanáct.

Čím víc se blížili ke krystalu, tím se cítili lépe. Zároveň také pociťovali mírné mrazení v zádech a mravenčení v prstech na rukách i nohách.

Když už stáli přímo u něj, krystal ještě více ztmavl. Pak se odkudsi zevnitř krystalu začal ozývat hlas.

„Vítejte, Jagu, Aschley, Emeko a mí staří, dobří domorodci Bongibi a Wecky. Copak byste si přáli? Co vás ke mně přivádí?“, zeptalo se Srdce Nilu mocným hlasem.

„Jsme dobrodruzi a hledáme poklad Nilu.“, odpověděl váhavě Jag.

„Áááá, tak dobrodruzi, co hledají poklad. Je možné, že v okolí mého koryta je nějaké zlato a diamanty, či jiné formy lidského bohatství. Pokud ale hledáte opravdový poklad, tak jsem to já... Nil... Spolu s mými bratry Kongem, Nigerem a sestrou Zambezi jsme tím pravým bohatstvím Afriky. Dáváme život a naději. Dokážeme se i velmi rozzlobit, i když naše zloba trvá jen velmi krátce, což by tady Wecky mohl potvrdit... Rád ale vidím, že vaše úmysly jsou čisté. Nehledáte bohatství a slávu, ale dobrodružství a zážitek na celý život. Proto jsem se rozhodl, že vám jeden takový zážitek zprostředkuji. Pojďte blíž a dotkněte se mě!“

Na maličký moment naše trojice zaváhala, nakonec ale všichni tři vykročili a natáhli ruce.

„Přejeme hodně štěstí. A neutopte se nám!“, volali na trojici šaman a náčelník.

PUF! ŠPLOUCH!

PUF! ŠPLOUCH!

Puf! Poslední strana. Šplouch!

„Brrrrr! Kde to jsme???“

„Asi na břehu nějaký řeky.........NILU!!“

Naši tři dobrodruzi se skutečně váleli na břehu Nilu. Stěží ještě lapali po dechu a promývali si oči, když slyšeli veliký dusot. Všichni se honem otočili.

„Tak co? Jaký to bylo?“, ptal se náčelník s úsměvem na rtech a celou vesnicí v zádech.

„Pojďte zpátky do vesnice. Jste určitě promoklí a trochu v šoku... Nechám uspořádat na večer slavnost. Vy si do té doby můžete alespoň odpočinout, najíst se a popřemýšlet, co jste dneska vůbec zažili.“

„To je dobrý nápad.“, poznamenal Jag. „Odpočinem si, večer si trochu zaslavíme a zítra se vydáme na...

CESTU DOMŮ“

KONEC 11. DÍLU

Tak jste to slyšeli, bude oslava. Jupíííííí! Co jinak k těm posledním stranám říci...... Vše to šlo, jak je již zvykem, ráz na ráz, žádné zbytečné zdržování řečmi okolo. Krystal, stručná historie, nabídka osahávání a ŠPLOUCH......jsme u konce dílu.

Tak konečně jsme se dověděli, co je to ten bájný poklad Nilu. Jestli si ještě pamatujete tak, několikrát měnil podobu a tvar. Nejprve z truhly plné zlata na zlatou sošku, což řekl bych bylo způsobeno hlavně nejmenovaným filmem o Indiana Jonesovi, pak bylo o pokladu hovořeno a jakémsi Hakri-ju (bohatství), a to ještě byla vize minulého dílu. Ani tato představa však nevydržela a poklad nakonec má podobu krystalu dávajícího život africkému veletoku Nilu. V tomto díle se můžeme znovu setkat s mnoha nesrovnalostmi, jak možnými časovými, tak i příběhovými či logickými, což je, alespoň podle staršího autora mírně kompenzováno nekonvenční a poměrně originální formou pokladu a jeho nálezu.

Tento díl ovšem končí velmi otevřeně a myslím, že mohu již prozradit, že poslední díl byl napsán hned potom, co byl tento díl dopsán. Dalo by se tedy říct, že autor chtěl pouze naplnit myšlenku dvanácti dílného seriálu o hledači pokladu a tak rozdělil finále vyprávění na dva díly.

Pojďme si tedy ten očekávaný Happy-End přečíst i my.

Autor: Tomáš Vacek | úterý 16.12.2014 9:51 | karma článku: 8.29 | přečteno: 226x

Další články blogera

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (epilog)

Finální rozuzlení celé, dlouho plánované partyzánské operace a zároveň nahlédnutí do historie a do původu Trojitého agenta, Archanděla Gabriela.

13.12.2021 v 16:50 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 86 | Diskuse

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (6. část)

Bitva o Bratislavu skončila. Odboj zvítězil. Ne však bez ztráty kytičky. Jeden z jičínských sprejerů padl, stejně tak jako Archanděl Gabriel. Jak se nyní bude celá situace dále vyvíjet ve slovenském hlavním městě? Co na to car?

6.12.2021 v 17:14 | Karma článku: 5.54 | Přečteno: 112 | Diskuse

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (5. část)

1.listopad 2089. V Československém carském státu se schyluje k nevyhnutelnému, ke střetu mezi odbojáři a carovými černými vránami. Na kolizní dráze je Bratislava a v odboji jsou nám známí sprejeři z Jičína. Kdo zvítězí?

29.11.2021 v 17:01 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 108 | Diskuse

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (4. část)

Ocitáme se opět v roce 2089 téměř v předvečer blížící se velké bitvy o svobodu českého a slovenského lidu. V předvečer bitvy o Bratislavu a jak se na ní připravovaly obě strany. Car i Odboj.

22.11.2021 v 17:57 | Karma článku: 6.04 | Přečteno: 118 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 109 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 143 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 199 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 5.00 | Přečteno: 133 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 288
Student, lenoch, snílek, samotář... a samozřejmě také člověk, a celkem mlčenlivý člověk. Až se sám divím, že jsem se dokopal a založil si blog...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...