Trojitý agent za doby Československého carského státu (5. část)

29. 11. 2021 17:01:46
1.listopad 2089. V Československém carském státu se schyluje k nevyhnutelnému, ke střetu mezi odbojáři a carovými černými vránami. Na kolizní dráze je Bratislava a v odboji jsou nám známí sprejeři z Jičína. Kdo zvítězí?

A tak tu bylo právě prvního listopadu, kdy se v Československém carském státu daly dvě veliké síly do nezadržitelného pohybu vstříc jedna druhé. Na kolizní dráze, k velké smůle všech jejich obyvatel, byla největší a patrně již také jediná bašta carova vlivu na Slovensku, Bratislava.

Carovy po zuby ozbrojené síly, vedené bílými vranami, zkušenými a nesčetnými boji s odbojem otřískanými muži, zfanatizovanými a s mozky vymytými carovou nenávistnou propagandou mašírovali k Bratislavě z území bývalé České republiky, tedy ze západu.

Proti nim téměř jako houby po dešti po celém slovenském území východně od Bratislavy začaly vycházet ze stínu početné buňky slovenského odboje. Tato neméně mocná síla se vydala směrem k Bratislavě z východu. Mnoho oddílů z těchto slovenských odbojových sil tvořily takzvané jednotky živých mrtvých. Revolucionářů z území Čech, především ze středočeského kraje a hlavně z jičínska a mladoboleslavska, mezi něž se řadili například také jejich nejnovější přírůstky z jičínského, sprejerského incidentu na valdštejnském náměstí, Dave, Petr a Lukáš. Všichni měli jednoho společného jmenovatele, popravil je či je v boji zastřelil sám věhlasný archanděl Gabriel, vrchní a carem velebená bílá vrána, generál Zupka. Z pro ně neznámých důvodů však zatím všichni stále žili a jejich touha po pomstě a svrhnutí cara pouze narostla.

Generál Zupka sám pak z druhé strany mašíroval těmto svým pohrobkům v ústrety.

Pro Davea, Petra a Lukáše tak hned jejich první akce byla tou největší odbojovou akcí, která se na území federativní carské republiky udála od doby, kdy se moci ujal car Ctirad. S pistolemi namísto sprejových tubiček se mladíci cítili být neporazitelní a s ještě čerstvou vzpomínkou byli pravděpodobně nahecovanější než mnozí ostatní v několika tisícovém davu mířícímu k hradbám obklopujícím Bratislavu.

"Toho hajzla Gabriela nechte mě!"

"Počkej, počkej, počkej! Tu svini odprásknu já!"

Téměř až rošťácké kočkování Petra a Lukáše o nejvyšší možný skalp patrně mladíkům pomáhal alespoň trochu z těla vyplavit nahromaděný adrenalin.

"Klidně si ho sejměte! Já sundám ten zbytek bílých vran!", procedil mezi zuby Dave.

Všichni tři si však moc dobře uvědomovali, že nejsou žádní vojáci a že město, kterému tak navenek dychtivě klušou v ústrety, se možná stane jejich hrobem. Tento pocit jako tichý společník provázel převážnou většinu oddílů slovenského odboje, jak Slováky, tak živé mrtvé z Čech. Převážně se totiž jednalo o drobné záškodníky, kteří jako nástroj své revolty zdvihli hlas, tubu se sprejem či vylepili někde několik protirežimních plakátů. Zbraně však poprvé drželi až na provizorních odbojových střelnicích a bojové zkušenosti měli až na výjimky prakticky nulové.

Jakým drsným kontrastem pak působilo ono vytrénované těleso, které se s těmito novodobými sedláky mělo setkat mezi hradbami kdysi majestátního slovenského hlavního města.

Obě armády již měly Bratislavu na dohled.

"Stát!", tichým však důrazným povelem doprovázeným zdviženou a zatnutou, pravou pěstí však náhle většina vedoucích odbojových oddílů zastavují svižný posun zhruba kilometr od hradeb střežených osádkou slovenských černých vran.

Zatímco ony nezkušené jednotky se pokouší zaujmout obrané postavení či se schovat do blízkého krytu vpřed pokračuje již pouze necelá čtvrtina odboje, ona zkušenější část. Ty však svůj postup velmi zpomalují a na místo, aby zamířili přímo k hlavní bráně, míří do přilehlých městysů, kde mizí v kanalizačním systému.

Dave, Petr a Lukáš po sobě s mírným překvapením pohlížejí. Brzo však zjišťují, že podobně překvapení jsou i ostatní členové jejich oddílu. Pouze vedoucí a jejich zástupci jsou, zdá se, zasvěceni do tajného plánu či si jej minimálně jsou schopni vyslechnout přes kódované vysílačky.

Carovy jednotky naopak vtrhávají do města a jako pomalu se sunoucí přílivová vlna vyplňují černé vrány ulice a veřejná prostranství.

Ač instruovány nejprve se zformovat poblíž centra města a počkat se zahájením operace "Úklid" až budou zavřeny všechny brány a nikdo nebude moci utéct, se tu a tam některé černé vrány chopily iniciativy a začaly střílet do přilehlých oken, viděly-li v nich pohyb.

Město se pomalu plnilo černým morem, který jej měl brzy přivézt k záhubě. Generál Zupka čekal hned za bránou a kontroloval své jednotky, tu a tam jim pokynul a tu a tam předal nějaký povel jiné procházející bílé vráně či vyšší černé.

Po pár desítkách minut byly všechny carovy jednotky uvnitř města směřujíce k jeho centru odkud se jako rakovina měly šířit do všech městských částí zanechávajíce za sebou pouze mrtvá těla a spálené domy.

Zupka bere do ruky vysílačku: "Konzerva uzavřena... Střed na dosah... Vyčkejte zhruba pět minut a pak zpusťte show!"

S posledním vojem se pak i on vydává do pomyslného středu města.

Pod městem se mezitím ve stokách rozmisťují jednotky odboje.

Na scénu tou dobou dorazil již i sám doktor Luhový a zaujal taktické místo s výhledem prakticky na celou Bratislavu. Celou metropoli si pak pečlivě přeměřil dalekohledem.

Ozvěna výstřelů je stále četnější a ve městě se začínají objevovat první sloupce kouře.

"Na čo tu kurva čekáme?!?"

"Vždyť tam umírají nevinní a my tu jen tak čekáme!!"

Jednotky odboje začínají být netrpělivé a podobné výkřiky se množí.

"Bratři a sestry připravte se!", praví po chvíli velmi klidným hlasem doktor Luhový. "Připravte se osvobodit naše město ze spárů toho tyrana a jeho přisluhovačů."

Vedoucí všech jednotek dávají signál k připravenosti na útok.

Doktor sahá do kapsy a vytahuje malou, vysílačce podobnou krabičku s červeným tlačítkem uprostřed.

"Vpřed!", s tímto slovem vůdce slovenského odboje tiskne červené tlačítko a uvádí masu odbojářů do pohybu.

V ten samý okamžik se po vnitřním obvodu hradeb objevují jasné záblesky a znějí malé výbuchy následované vysokofrekvenčním, skřípavým zvukem.

"AAAAAAAAÁÁÁÁ!!!!!

"SAKRÁÁÁÁÁÁ!!!

Město propadá v chaos.

"Je to PÁÁÁÁÁÁST!!! Kryjte se!!!"

"Palte do všeho, co se hne!!!"

Velká většina černých vran leží nehybně na zemi či sebou trhá ze strany na stranu v nekontrolovatelné křeči. Zbylé bílé a černé vrány jsou přinejmenším otřesené či paralyzované.

Nálože s elektromagnetickým pulzním polem rozeseté odbojem po celém městě zafungovaly na jedničku.

Po krátké odmlce městem opět zní výstřely.

Dezorientované vrány vskutku pálí do všeho, co se byť jen o píď pohne.

Jednotky krtků, které se do města dostávaly stokami, vystupují ze svých úkrytů na předem pečlivě vybraných místech v relativně bezpečné vzdálenosti od dezorientovaných vran.

Celá vraní tortura se odehrává v blízkosti centra či v přilehlých uličkách a jednotky odbojářů postupně utahují zformovanou smyčku.

Střety odbojářů s carovými jednotkami jsou stále častější, čím blíže náměstí v centru se jednotky blíží. Revolucionáři, notně nabuzení a plní adrenalinu, však vyhrávají každou pouliční přestřelku. Zatím beze ztrát, pouze s několik střelných zranění.

"Dávejte si pozor!", zní velitelům krtčích jednotek ve vysílačkách, když je již náměstí takřka na dohled.

"Sakra!!! Je to tu jako v pekle! Právě jsem viděl, jak to do sebe šijou černý vrány... Ti hajzli jsou snad něčím dopovaný! Vyprázdnili do sebe celý zásobníky a pak se byli ještě schopný na zemi se pobodat...", zní postřehy dalšího odbojáře.

Celé to poslouchá i doktor Luhový a komunikace v interkomu notně vraští jeho čelo. Vůdce odboje bere do ruky vysílačku.

"Kolik imobilizovaných?!?"

"Ne tolik kolik jsme doufali, doktore, šedesát procent..."

"Zbytek?"

"Dezorientován, střílí po všem, co se hýbe i po sobě navzájem..."

"Bílé vrány???"

"Mobilní... všechny... mobilizuji černé vrány a organizují obranu náměstí... Tuší útok ze všech směrů..."

"P-"

"Doktore......

"Ano Gabrieli?"

"Bylo mi ctí! ... Až mě za-"

"To se nestane, instruuji jednotky, aby-"

"Nedělejte to, doktore! Nemá, to smysl! Jen to prosím uveďte na pravou míru..."

"Plukovníku..."

"Ano, doktore?"

"Mě bylo ctí!"

Doktor Luhový sklání vysílačku ke svému boku a sklápí hlavu.

"Bylo mi ctí, příteli!"

Bílá vrána plukovník Zupka, odboji známý jako archanděl Gabriel, činí totéž ukryt za hromadou suti, ve vchodě jednoho z domů shlížejících na bratislavské náměstí. Zupka však vysílačku ještě rozšlapuje, natahuje oba své kolty a pomalu míří k vyvráceným dveřím ústícím do nastalého pekla.

Smyčka kolem náměstí se stále utahuje. Jednotky odboje však hlásí první ztráty. Zbylé jednotky odbojářů si mezitím nestřeženými branami razí cestu do města.

Kolem náměstí se tvoří barikády a prve dezorientované černé vrány se koordinují a staví se odboji na odpor.

"Doktore, organizují obranu!", zní po delší odmlce opět doktoru Luhovému z interkomu.

"Stáhněte se! Ochraňte druhou vlnu..."

"Negativní pane!" zní několikanásobné echo všemi vysílačkami.

"Vítězství nebo smrt! Nechceme žít v útlaku!"

Za pochodu se tak i odbojáři chystají na svůj možná poslední boj.

Generál Zupka mezitím pomalu vychází z dveří, černé vrány jsou již zkoordinované, nicméně náměstí je poměrně veliké, a aby vrány pokryly všechny ulice tak jsou poměrně roztříštěné. Archanděl Gabriel obhlíží situaci. Bílou vránu už nevidí ani jednu. Všechny se pravděpodobně vrhly do protiútoku. Všude kolem náměstí se ozývala střelba. Zupka míří k nejbližší, zastrčené boční ulici, kterou střeží jednotka osmi černých vran. Dvě vrány na každém rohu uličky s náměstím, dvě vrány jsou schované za malým stánkem s novinami, tou dobou již kompletně vyhořelým a dvě vrány jako záloha. Osm hlavní dychtivě čekalo na jakýkoliv náznak pohybu v uličce.

Podobně to vypadalo i u ostatních přístupových vchodů na náměstí. Osazenstvo se lišilo velikostí ulice či uličky. Zbylé hrstky jednotek vran se vchod od vchodu sunou naproti odboji.

Jelikož však první vlna odbojářů krtků onu pomyslnou smyčku musela začít utahovat v poměrně veliké vzdálenosti od centra tak ani odboj v uličkách není nikterak koncentrován.

V uličkách kolem náměstí se tak střetávají pouze malé jednotky či dokonce jednotlivci, bojující na život a na smrt.

Generál Zupka se zastavuje o jednotky střežící onu malou uličku.

"Pane......, máme postupovat?"

Černé vrány jsou notně rozladěné a napružené. Není se co divit, carovy jednotky se v podobné situaci ještě nikdy neocitnuli. Pozici v defenzivě prakticky neznají.

"Ne......, sklopte zbraně......, tady to od té verbeže vyčistím já!"

"Ano, pane!! Za tohle vypálíme i zbytek Sloven-"

Onen vzletný výjev černé vrány, jež na zlomek vteřiny polevila v ostražitosti, předčasně ukončila dobře mířená rána doprostřed čela. Než zbylým sedmi vranám dojde co se děje i jejich hlavy mají o díru navíc.

Po rychlém obhlédnutí a ujištění, že nebyl spatřen ostatními vranami, se Zupka vrhá do malé uličky, nechávajíce za sebou osm padlých, černých vran.

Druhá vlna odboje je již také takřka na dosah bitevního pole. Nabuzení odbojáři jakoby každým krokem ještě zrychlovali. Provolávajíce bojová hesla se povzbuzují navzájem a snaží se povzbudit i těch několik pár zbylých, odvážných obyvatel Bratislavy, kteří ještě neutekli.

"Přidejte se k nám!! Lide bratislavský, jsme tu, abychom vás osvobodili!!",

I Dave, Lukáš a Petr byli nabuzení, že jim místo potu z čela kapal čistý adrenalin. Nicméně stejně jako ostatní i oni věděli, že vrány se již oklepaly a zkonsolidovaly své síly. I oni tak slyšeli střelbu už velmi jasně a zřetelně a už i jim do nosů praštil štiplavý a všudypřítomný kouř.

Vřava a lokální přestřelky snad ve všech uličkách kolem náměstí nabírají na intenzitě.

V jedné takové po sobě již dobrých deset minut střídavě střílely zhruba stejně početné jednotky odboje a černých vran. Fasády přilehlých budov byly již notně zjizvené nepřesnou palbou.

"Vzdejte se sedláci!!! Beztak už nemáte náboje! Ukažte se, stačí vystrčit jen hlavy a bude to rychlýýýý!!! HAHAHA!!", ozývá se po delší odmlce palby z řad odboje jedna z černých vran.

Pulzní bomby, pozice v defenzivě a všeobecná vřava vůbec zdá se jaksi odblokovaly vranám emoční blokády a tak podobné výsměšky či řev nebyl náhle ničím výjmečným.

Bohužel pro jednotku odbojářů byl nedostatek munice nezlomný fakt. Tam kde odboj získával v počtu příslušníků tak strádal v zásobení.

Vrány však zatím stále setrvávaly na svých místech. Pro všechny jakoby se zastavil čas a nic vně oněch několika desítek metrů jedné uličky jako by nebylo.

Žádné posily ani pro jednu stranu se zatím nepřipojily a status quo tak nechtěli nerušit ani za sutinami, v podchodech a za vraky aut schovaní odbojáři.

Ticho prořízla až další salva vran, která pořádně ukousla krycí postavení dvou odbojářů krčících se v jednom ze vchodů do domů.

"No tak to už zabalte!", jala se rozkazovat opět černá vrána.

"Pane, i nám brzo dojde munice...", šeptem informuje velitele další z vran.

"No a co! Zabiju je třeba holýma rukama...", sykl vztekle velitel. "Jdeme na ně! Vpřed!"

Vrány opouští své úkryty a s hlavněmi namířenými na úkryty odbojářů se je krok sun krok vydávají popravit.

Odbojáři nemají kam ustoupit. Jsou v pasti.

Z odbojářských úkrytů jsou náhle odhazovány zbraně.

"Vzdáváme se!", zaznělo náhle zpoza rozstříleného vraku auta.

"Ha-ha-ha...... Já to věděl! Tahle sedlácká revolta ani nemohla dopadnout jinak... No nic..."

Na kratičký zlomek vteřiny vrány polevují v ostražitosti a cítíce vítězství, mírně sklápí zbraně.

"Tak už vy-"

Ulici náhle pročesaly hvízdavé zvuky.

Nyní k zemi padá samopal velitele černých vran a následně i vran ostatních. Velitelovy ruce se v křeči snaží vytáhnout hrdlem prostřelený krátký šíp.

S rukama zborcenými krví se vrány marně snaží z hrudí či krků vytáhnout zaražené šípy.

Velitel vran v agónii tušíce, že konec se neodvratně blíží, sahá za opasek a vytahuje pistoli.

Ulicí zní další dva výstřely.

Velitel odbojářů však rychle reaguje a znovu napíná krátkou tětivu, malých skládacích luků, jež měly odbojáři schované v pouzdrech pod kabáty na zádech.

Třetí výstřel. Opět již nebezpečně blízko již znovu ukrytých odbojářů.

Velitel uvolňuje tětivu a šíp se vráně zavrtává do spánku.

I dalším vránám, které první rána neusmrtila, odbojáři věnují druhou ránu z milosti.

Podobný obraz začíná převládat ve všech ulicích a uličkách. Důvtip vítězí nad hrubou silou a vybaveností. Pakliže ani odbojářský důvtip v té či oné pouliční šarvátce nestačí, zaskočí ho množstevní převaha, kdy bratry a sestry ve zbrani doplní druhá či třetí vlna odboje, která vrány buď zažene na ústup či rovnou pobije.

"Pane... Zatlačujeme je! My, my snad-", zní doktoru Luhovému z interkomu.

"NE! Nic ještě není jasné! Je třeba se dále soustředit a nepolevovat! Pokračujte ve skvělé operaci!", mírní hlava odboje optimismus.

"Ještě jedna věc pane..."

"Ano? Pokračujte...", pobízí velitele odboje doktor Luhový.

"Ehm, no... narazil jsem i na zastřelenou bílou vránu... aaaa..."

"No tak vidíte, že ani těchto bílých démonů se není třeba přehnaně obávat. I je lze přemoci!", pokračuje v povzbuzování doktor z hor.

"Pane, já si ale nemyslím, že to byl někdo z našich... Také jsem našel jednu bílou vránu... Tato byla pověšená za kotníky za pouliční lampu a z pusy ji čouhala karta žolíka..."

"I já potvrzuji stejný nález, pane... Mrtvá bílá vrána s žolíkem v kapse..."

"Je tu s námi Joker!", zaznívá téměř až oslavně v okolí doktora v improvizovaném velitelském ležení.

Doktor Luhový však pouze starostlivě vraští čelo.

"Všichni poslouchejte! Je třeba dále být maximálně ostražití! Nevím kolik bílých vran ještě běhá po Bratislavě. Každá z nich je extrémně nebezpečná a vydá za celou jednotku černých vran! Buďte všichni maximálně ostražití a nepolevujte v pozornosti! Tato bitva leží hlavně na vašich bedrech a bylo by bláhové spoléhat se na pomoc jakéhosi neviditelného spojence!"

Zatímco na velitelském stanovišti vládne mírný optimismus, doktor sám míří k vyhlídce na město.

"Gabrieli...... dávej si pozor...... na všechny...", mumlá si tiše Doktor Luhový pod vousy.

Zpět ve slovenské metropoli se mezitím jednotka tvořená i třemi jičínskými sprejery také notně blíží k vránámi opevněnému náměstí. Stálý poklus a občasné přestřelky Davea, Lukáše ani Petra nikterak neznavily, ba spíše byli nabuzeni všeobecným úspěchem odboje.

Náhle však ulici, již jejich jednotka probíhá, zasypávají kouřové granáty odkudsi z okna prvního patra. Ulice se v mžiku halí do hustého dýmu. Odbojáři jsou slepí a zavládá mezi nimi chaos. Ve snaze uniknout z dýmu se rozutíkají na všechny strany, což vede k četným srážkám ve vlastních řadách.

"A jsme v prdeli! To je určitě Gabriel...", hlesne pouze Petr.

V tom momentu vedle něj cosi těžce spadne na zem.

"Petře!! ...... DAVIDÉÉÉ!!"

Ve snaze o vymanění se z mlhy Lukáš klopýtá o bezvládné tělo dalšího člena jednotky a padá na zem.

Žádný odbojář zatím nevypálil ani ránu, aby při vší smůle a dezorientován omylem nepostřelil bratra ve zbrani. Zároveň však nikdo, kromě tří jičínských výrostků nevydává ani hlásku.

Dým začíná velmi pomalu ustupovat.

"Lukáááášííí!!!", volá tiše Dave svého kamaráda.

"Kde jsi!?!", stejně tiše se k němu přidává i Petr.

Celé mlhavé peklo trvá sotva tři čtvrtě minuty, když stále na zemi ležící Lukáš odkudsi z boku slyší nezaměnitelný šepot tlumiče a vteřinu na to další dva tupé, těžké nárazy o zem.

Konsternovaný, jičínský sprejer se snaží nehýbat a ani nedýchá, když v tom ho kdosi pomalu překračuje. K smrti vyděšený Lukáš zahlédl pouze cíp jeho bílého pláště a věda, že si na jejich jednotku počíhala bílá vrána, dále předstíral padlého a modlil se, aby to samé napadlo jeho kamarády.

Když byl dým již téměř rozptýlen a Lukáš se vší hrůzou periferním viděním zjišťoval, že nikdo s odbojářů nezůstal stát na nohou, ho překračuje další člověk, dle bílého pláště další bílá vrána.

Lukáš mírně zvedá hlavu a pozoruje, jak se druhá bílá vrána neslyšně blíží do zad první bílé vráně, která ve svých spárech svírá jednoho z odbojářů, majíce jednu ruku přes jeho pusu a druhou nebožákovi podřezávajíce hrdlo.

V momentě, kdy se další bezvládné tělo hroutí k zemi, tasí druhá bílá vrána svou zbraň a jednou tlumenou ránou posílá první bílou vránu k zemi, zatímco se k ní stále pomalu blíží.

Stále ležící a nyní i zmatený Lukáš tak přihlíží, jak druhá bílá vrána, zhruba patnáct metrů od něho, ukládá svou zbraň zpět za opasek, sklání se nad první bílou vránou a pro cosi sahá do náprsní kapsy.

Dým už je zcela pryč a Lukáš tak pozoruje onu celou, surrealistickou scénu jasně a ostře. Stále však krom mírného pozvednutí hlavy ostává mrtvolně nehybný. Koutkem oka však pozoruje kamaráda Petra, který také fingoval smrt, jak pomalu sahá pro svou zbraň a snaží se přetočit na druhý bok, aby měl vránu na mušce.

Lukášovi však také dochází, že Petr leží v pozici, že těžko mohl vidět, jak přichází druhá bílá vrána, natož aby pak viděl, jak zastřeluje onu první, jež měla na svědomí, patrně téměř celou jednotku odbojářů.

Druhá vrána, poté, co cosi vloží té první do kapsy, se mírně posune a bere do rukou hlavu onoho podříznutého odbojáře.

Lukáš, kterému se honí v hlavě myšlenky typu "Nepřítel mého nepřítele...", stále také jedním okem sleduje milimetrově pohybujícího se Petra, který už pevně svírá svou pistoli.

Lukáš těká pohledem zpět k bílé vráně, právě ve chvíli, kdy ta dvěma prsty, ukazováčkem a prostředníčkem přiklápí víčka jeho kamarádovi Davidovi.

Lukášovi se ihned svírá srdce bolestí a žaludek se mu obrací naruby. Pomalu však instinktivně těká pohledem zpět na Petra. Na moment se jejich pohledy protínají. Lukášův plný bolesti a ztráty a Petrův plný hněvu a odhodlání pomstít se za všechny.

Petr s sebou naposledy rychle škube, aby se do jeho zorného pole konečně dostala bílá vrána, tam, kde jí alespoň pocitově tušil.

Už jí vidí. Je k němu téměř zády. Ideální pozice na útok ze zálohy.

Ještě jednou se však Petr otáčí na Lukáše a mrknutím oka dává najevo své odhodlání zabít svého úhlavního nepřítele.

Petr pozvedá svou zbraň a míří s ní na bílou vránu.

Lukáš, ve kterém se stále mísí snad všechny možné pocity od obrovského smutku, přes pocit zmatení až po jisté rozhořčení, že jeho druhý, stále ještě živý kamarád, se chystá popravit možného spojence, s sebou náhle také trhá.

"NEEEEEEEEEEEEE!!!!!"

Jenže v ten moment již ulicí zní ozvěna prvního Petrova výstřelu, který neomylně nachází svůj cíl.

"Tady máš ty hajzleééé!!!"

Další dva výstřely. Jeden z nich mimo, ale druhý se stejně jako úplně první zarývá zmatené bílé vráně do zad. Ta se instinktivně snaží úskokem krýt, za nejbližší překážku a zároveň sahá opět za opasek pro zbraň.

"Petřééééé!!! NESTŘÍÍÍÍLÉÉÉÉJ!!!!"

Petr však pálí jako v amoku dál a střílí čelem se k němu točící bílou vránu několika ranami do hrudníku.

"NEEEEEEEEE!!!!", dále řve Lukáš a tygřím skokem skáče na Petra, kterému k jeho velkému zmatení rve zbraň z rukou.

"Co děláš vole?!?!"

Na druhé straně ulice se mezitím smrtelně postřelená bílá vrána, jakoby v posledním tažení opírá zády o pouliční lampu a pistolí s tlumičem míří na poslední, živé odbojáře. Lukáš, již ve stoje, jí laskavost opětuje s Petrovi uzmutou zbraní.

"Tak ho sakra doraž, hajzla!!! Vždyť je to Gabriel!!! Tak na co čekáváš?!?", vyděšeně až hystericky křičí Petr.

Archanděl Gabriel, generál Zupka však k Petrově nesmírnému údivu svou zbraň sklápí a odhazuje, a ač mu s pusy teče krev, pokouší se o jistý úsměv.

"Tak......., t- eh, tak jste to z-zvládli, kluci...... Dostali jste mě......", s těmito slovy generál naposledy vydechuje.

Nyní již také zmatený Petr těká pohledem mezi mrtvou bílou vránou a svým kamarádem Lukášem, který již s také skloněnou zbraní, hledí kamsi napravo od mrtvého generála a po jeho tvářích si razí cestu první slzy.

Petr se také napřimuje a jak adrenalin opouští jeho krevní oběh, pomalu mu začíná docházet, co Lukáše asi tolik sebralo.

V místech, kde se před několika vteřinami k zemi skláněl archanděl Gabriel, ležela ona první bílá vrána a vedle ní ležel na zádech se zavřenýma očima a podříznutým hrdlem David.

"Ne, ne, nenenene......... NEEEEEEEEEEEE!!!!"

Petr propuká v zajíkavý pláč a ihned startuje ke svému kamarádovi, jakoby snad ještě věřil, že mu může vrátit krev do žil.

Lukáš pomalu přistupuje k Petrovi a pokládá mu ruku na rameno v oboustranně konejšivém gestu. I on je Davidovou smrtí nesmírně těžce zasažen.

Celou tu pochmurnou atmosféru, kdy je vzduch stále ještě nasáklý dýmem a prosycený krví, náhle do modra barví světlice, vystřelená odkudsi z centra města.

"Vzdali se!!!", chrčí zbylým dvěma jičínským sprejerům z vysílaček, zatímco si to všudypřítomnými oblaky kouře razí k nebi další modré světlice. "Je po všem!!!"

Pokračování příště...

Autor: Tomáš Vacek | pondělí 29.11.2021 17:01 | karma článku: 6.31 | přečteno: 108x

Další články blogera

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (epilog)

Finální rozuzlení celé, dlouho plánované partyzánské operace a zároveň nahlédnutí do historie a do původu Trojitého agenta, Archanděla Gabriela.

13.12.2021 v 16:50 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 86 | Diskuse

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (6. část)

Bitva o Bratislavu skončila. Odboj zvítězil. Ne však bez ztráty kytičky. Jeden z jičínských sprejerů padl, stejně tak jako Archanděl Gabriel. Jak se nyní bude celá situace dále vyvíjet ve slovenském hlavním městě? Co na to car?

6.12.2021 v 17:14 | Karma článku: 5.54 | Přečteno: 112 | Diskuse

Tomáš Vacek

Trojitý agent za doby Československého carského státu (4. část)

Ocitáme se opět v roce 2089 téměř v předvečer blížící se velké bitvy o svobodu českého a slovenského lidu. V předvečer bitvy o Bratislavu a jak se na ní připravovaly obě strany. Car i Odboj.

22.11.2021 v 17:57 | Karma článku: 6.04 | Přečteno: 118 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Václav Kunft

Velký pátek

Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.

29.3.2024 v 11:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 9.79 | Přečteno: 145 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.83 | Přečteno: 154 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 205 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 199 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 288
Student, lenoch, snílek, samotář... a samozřejmě také člověk, a celkem mlčenlivý člověk. Až se sám divím, že jsem se dokopal a založil si blog...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...