Život v pražské zoo po setmění

Víte jak vypadá život v jedné z největších zoo v Evropě? Lidská noha by se tomuto místu měla raději vyhnout. Přesto se však jeden nezvaný host za brány zoo dostal. A ten humbuk, který jeho přítomnost vyvolala...

"Čau Hugo, taky jdeš dneska k Leovi na karty?"

"Čau Tony, dneska asi ne. Měl jsem tu dneska hodně dětí, tak jsem trochu unavenej. Asi zajdu jen k línýmu Pepovi na pokec."

"Ale Pepa dneska výjimečně jde."

"Fakt jo? … Nekecej… vždyť dneska bylo fakt narváno, ta vlna lidí se mu nemohla vyhnout."

"No fakt, poslal mi holuba, že jestli prý dneska jdu. Tak jsem mu řekl, že když jde on, já přijdu určitě. Víš, jaká s ním je vždycky sranda. Navíc jako jediný dokáže Lea porazit v pokeru. Tak se nevymlouvej a pojď taky! Naštvanej Leo, to si přece nesmíš nechat ujít."

"No tak jo, jdu. Jen si ještě něco zakousnu a jdu."

"Tak já na tebe ale nečekám, jsem domluvený s Pepou, že přesně před západem Slunce mám být u něj. Tak si počkej na Skipiho, prej jde taky. Třeba tě vezme."

"Ten to určitě zase vezme přes lanovku."

"Myslíš, že minule fakt jel lanovkou? Podle mě kecal…"

"Ukazoval mi klíče. Prej je našel jen tak ležet někde na stole. He-he. Podle mě je ale nějakýmu pracovníkovi vytáhl z kapsy a schoval je v tý svý."

"Ale jak to sedačkový monstrum dal do pohybu?? No to je jedno, už jdu zase pozdě. Pepa mě zase vyhubuje. Tak teda mám čekat nebo si jdeš ještě pro nějakou rybu?"

"No jo, vždyť už jdu. Hele Tony, a co ostatní? Když jde Pepa, tak by mohla být zase celá parta po delší době, ne?"

"Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že jo. I Kamil by snad měl dorazit na partičku."

"No nekecej! Toho už jsem neviděl od posledního slunovratu. O hlavní sezóně je vždycky trochu popudlivej… Tak to bude veliký!"

"Hele, vylez už konečně z tý vody a pojď už!"

"No jo, no jo porád… heh Kamil přijde.", zasmál se ještě jednou vydrák Hugo a vylezl ze svého bazénku.

A tak si to zase jednou stará známá dvojka pražské zoo, vydrák Hugo a surikaťák Tony, vykračovali vstříc zapadajícímu Slunci a orangutanovi Pepovi, který na ně už určitě netrpělivě čeká před pavilonem Indonéské džungle.

"A víš ty co, Hugo? Leo mi poslal holuba, že Ludvu už pustili z nemocnice a že snad taky přijde."

"Nekecej!! Takže opravdu dneska budeme, úplně, úplně všichni. To se určitě protáhne zase až do půlnoci. Ha-ha."

Náhle však Huga přešel smích a Tony velmi přidal do svého cupitavého kroku. V dáli se pohnul veliký stín.

"Do prkýnka, snad tu Pepa nečeká dlouho… NO tak přidej Hugo, neflákej se!"

"Hele kdyby tam vedl vodní kanál, tak by to byla jiná. Na betonu mi to moc neběhá.", zopakoval vydrák Hugo surikaťákovi Tonymu nevýhody svého těla, jenž je přizpůsobené hlavně k pohybu ve vodě.

"No podívejme, podívejme. Kdopak nám to tu jde opět pozdě……", velký stín se pohnul a poslední paprsky Slunce osvítily velkou oranžovou hlavu orangutana Pepy, se kterou teď jen nevěřícně kroutil. "Mládenci… já už v téhle zoo něco pamatuju, ale dvě takhle nedochvilná zvířata tedy ještě ne."

"Ale no tak Pepo, vždyť jsme se zpozdili jen o chviličku. Hugo byl překvapený, že se zase po delší době sejdeme úplně, úplně všichni.", vysvětloval Tony se sklopenými slechy.

"No jo, chvilička sem, chvilička tam a náhle je lidská hodina pryč. A vy víte, jak já nemám rád nedochvilnost, ale Leo… vždyť ten jí přímo nesnáší!"

"Ale chudák Leo už nad námi dávno zlomil hůl. Říkal, že mu to za to nestojí se s námi takhle nervovat a že my bychom jako lovci nepřežili.", přispěchal se svou trochou do mlýna Hugo.

"No tak hlavně už pojďte a přidejte!", popoháněl orangután Pepa své malé zvířecí kamarády. "A to dnes přijde i Ludva? To už ho pustli z nemocnice? ……… Ale to nemusíš zastavovat, když mi chceš odpovědět Tony. Už mi začíná docházet, proč se vždy tak couráte."

A tak už byli na cestě tři zvířecí kamarádi. Vydrák Hugo, surikaťák Tony a orangutan Pepa.

Ostatní zvířectvo pražské zoo už touto dobou ulehá ke spánku nebo se v kruhu rodinném věnují jiným věcem nežli besedování s kolegy zvířaty a hraní karet.

"Nestavíme se pro Gustava kluci?", otázal se po chvilce ticha Hugo.

"Ne, ne. Ten mi psal po holubovi, že s Leem potřebuje ještě něco probrat.", opáčil Tony.

"To říká vždycky, když chce po Leovi něco dojíst, nebo to chce Leo po něm. Ti dva se znají už od mala. Pamatuju se, jak se dlouho do noci potulovali po zoo a ujídali ze zásob z lidského občerstvení…… Nenažranci…", shrnul celou záležitost ohledně vyzvednutí supa Gustava Pepa.

"Já bych to spíš vzal přes ten Rákosův pavilon.", navrhl Tony. "Chtěl bych vidět, jak lidé pokročili. Od ostatních jsem slyšel zvěsti o tom, že se dneska zase hodně pracovalo."

"Jo, jo. Lemuři dneska nadávali, že se jim práší do výběhu a že mají ovoce plné malých kamínků.", jal se Pepa vyprávět drby. "Evžen byl s toho dnes obzvláště rozmrzelý. Prý ani neházel pecky na návštěvníky. Tak ho to otrávilo."

A tak všichni tři překonávají provizorní plot z plechů, aby posléze spatřili, co je nového v budoucím areálu pro pandy velké.

"Támhle to kamení tady nebylo."

"Hele, už vykopali i mělký příkop."

"A tam vzadu asi budou mít pelechy."

Všichni tři těkali pohledy zleva doprava a spatřovali další novoty v budoucím bydlišti černobílých zvířat.

"Auvajs, proč tu ty lidi nechávají takový brajgl. Šroubovák! Jsem zvědavý, na co ještě dneska všechno šlápnu…", hartusil orangutan Pepa, zatímco trojice pomalu procházela staveništěm.

"Stejně jsem zvědavý, co za primadony ty pandy budou… Určitě s nimi bude zacházeno jako s nějakými televizními hvězdami.", přemýšlel nahlas Hugo. "Ty určitě předstihnou v návštěvnosti i Richarda, Nuru, Ajabu a ostatní gorily."

"To je docela možné. Občas zaslechnu, jak se lidé baví o tom, jak už se těší na pandy, jak se budou roztomile kutálet po výběhu a jak budou jíst bambus. Víte vy vůbec, kolik jedna taková panda sní denně bambusu?", zkoušel Pepa znalosti svých kamarádů.

"Nevím.", odpověděli jednohlasně Hugo a Tony.

"Moc!", pravil orangután Pepa důležitě, zatímco přelézal další provizorní plot z plechů zpět do zbytku zoo. "Prý až třicet kilo bambusových výhonků za den. Říkal to jeden ošetřovatel. Prý zruší expozici Fata Morgána v botanické zahradě a udělají z ní skleník pro pěstování bambusů!"

"Nekecej!", vytřeštil oči surikaťák Tony.

"To by neudělali…", podivoval se vydrák Hugo. "Vždyť tam žije spousta krásných motýlů. Občas jim odtamtud nějaký uletí a pak mi pijou z bazénku a ujídají sladký ovoce. Všichni se akorát jmenují Emanuel. To se mi zdá trošku divný."

Naši tři kamarádi museli na chvíli přerušit debatu, neboť právě vcházeli mezi voliéry pod skalou, kde se vždy před a těsně po setmění velmi mohutně diskutuje. Obzvláště pak tukani a ptáci loskutáci se tu překřikují v řešení různých životně důležitých otázek.

"Teda ty zase dneska byli v ráži. Vůbec nevím, proč musí řešit úplně všechno.", podivoval se již mimo doslech rozvášněných ptáků Tony.

"A proč se montují do lidské politiky?", přidal se Hugo.

"Třeba asi proto, že sami se ve velkých koloniích té své ptačí politice nevyhnou.", jal se vysvětlovat orangutan Pepa. "To byste se divili. Mají sněmy na stromech a sloupech a na elektrických drátech. Mají dokonce své politické strany a pokaždé na jaře pořádají volby."

"Aaaaaaaha…", ozvalo se sborově od vydráka a surikaťáka.

Trojce pomalu prošla okolo pavilonu velkých želv, kde si želvák Alfréd pochutnával na čerstvém salátu, samozřejmě také velmi pomalu. A v tom se před nimi rozprostřel pavilon šelem a plazů, království lva Lea.

Celozvířecím sněmem pražské zoo zvolený král Leo ze svého pavilonu velí a řídí celou zoo po setmění a se svými nejvěrnějšími vždy jednou za čas hraje karty, hlavně poker.

Mezi ty nejvěrnější patří právě nám již velmi známá trojice, jejíž pouť zoologickou zahradou sledujeme, orangutan Pepa, vydrák Hugo a surikaťák Tony, dále pak letmo zmínění sup Gustav, klokan Skipy a vlk Kamil a z veterinární stanice navrátivší se hyeňák Ludva.

Mohutný řev linul se z pavilonu šelem a plazů.

"No to je dost, že jdete!", přivítal král zvířat a pražské zoo nově příchozí. "U Huga a Tonyho už mě to ani moc nepřekvapuje, ale u tebe Pepo…… mají na tebe špatný vliv…"

"Ale………, ale………", lovil orangutan Pepa v paměti nějakou rozumnou výmluvu.

"Za to můžeme opravdu my Leo!", kál se vydrák Hugo.

"Ano, ano, ano! Jéééé, nazdar Ludvo! Jak je? Tebe jsem už dlouho neviděl!", nenápadně odvracel pozornost od pozdního příchodu surikaťák Tony.

Lev Leo nad vším pouze mávl svou velikou tlapou.

"Ale jo, ujde to, kluci.", jal se Ludva vykládat důvody své nepřítomnosti. "Operovali mi kyčelní kloub. Děsně mě bolel a lidi mi zjistili, že v něm mám normálně zánět. U mě ve výběhu mi píchli nějakou injekci, po které si vůbec nic nepamatuju. Probudil jsem se až na veterinární klinice s ovázanou nohou. Na veterině jsem musel zůstat asi ještě měsíc. Pořád mě tam kontrolovali a kontrolovali a kontrolovali… a kontrolovali. A……, kde jsem to byl? JO! A kontrolovali a krmili mě tam samými dobrotami. Celou tu dobu se o mě starala ta nová mladá paní veterinářka. Gustave, tobě stříhala drápy, ty ji určitě už znáš…"

"Jo, jo, ta je opravdu šikovná.", přitakal sup Gustav.

"No, tak ta se o mě celou dobu starala.", pokračoval v přednesu hyeňák Ludva. "No a na konci toho měsíčního pobytu mě zase uspali a zase si pak nic nepamatuju. Potom jsem se už probudil, zase zpátky u sebe ve výběhu. To jste měli vidět, Mařena mě hned pěkně vynadala, kde jsem se prý flákal. No a já na to…"

"U všech zvířecích i lidských bohů, já úplně zapomněl, jak ty jsem strašně ukecanej!", přerušil monolog Leo. A právě včas, Pepovi se už pomalu přivírala víčka.

"Díky Leo!", ozval se poprvé vlk Kamil. "Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že jsme opravdu rádi, že ti ta tvá operace kyčle dobře dopadla a že jsme rádi, že jsi opět mezi námi. Mohli bychom už, ale prosím začít hrát ten poker. Mám ještě po půlnoci schůzku s jednou levharticí…"

"S Uršulou?!?", pozdvihl obočí Leo, který nechtěl, aby mu žádné dění neuniklo.

"S jednou levharticí, která nechce být jmenována. Hele! Já myslel, že se tu dnes zase pěkně pobavíme v klídku nad partičkou karet. Místo toho tu čekáme, až dorazí opozdilci a posloucháme epos o výměně kyčelního kloubu. To jsem rovnou mo-…"

Pavilonem šelem a plazů se nese další krev mrazící lví řev.

"Nerad bych, aby se nám tu do našich pravidelných karetních setkávání pletli nějaké milostné avantýry!", kázal vlkovi král zvířat. "Klidně si choďte na rande, ale pak tu nebuďte nerudní a nevztekejte se mi tu!"

"No dobře… Pardón!", omlouval se všem přítomným vlk Kamil se staženým ocasem.

"Raději asi opravdu začneme… Skipy máš karty? Přinesl jsi doufám ty nové."

"Jo Leo. Mám ty nový. Sice mi to dalo docela zabrat čmajznout je tomu ošetřovateli, ale mám je."

"No tak tedy začněme. Rovnou rozdávej, Skipy.", zahájil celé pokerové sezení lev Leo. "Všichni si ještě vezměte dvacet mincí…… Tááák…… jen dvacet jsem říkal! A můžeme začít!"

Celá parta zvířat se usadila na velikém dřevěném odpočívadle uprostřed výběhu. Z malé skrýše pod ním si všichni nabrali přikázaný počet mincí a klokan Skipy začal rozdávat karty, všem pět.

"Základní sázka je jedna mince, přihazovat se smí také pouze jedna mince. Tak jedeme vážení! Očekávám tvrdou, ale férovou hru a ať zvítězí ten nejlstivější!", přednesl svůj tradiční proslov lev Leo.

Ptáte-li se, kde král zvířat sebral tolik lidských mincí, tak je odpověď zcela jednoduchá. Pracuje pro něj celá letka pražského ptactva, která sbírá mince všude, a to nejen po zoologické zahradě, ale i vně. Občas sice přinese i nějakou bezcennou cetku, to obzvláště straky, ale jinak slouží opeřenci dobře svému africkému králi ve vybírání desátků od všech člověků rušného města pražského. Tu a tam samozřejmě utrousí nějaký ten drb z míst za plotem zoologické zahrady a král zvířat může v klidu a pohodě vládnout.

No, a kdyby ptactvo selhalo, má král zvířat záložní plán. Tu a tam mu žáby vyloví z nedaleké kašny pěkných pár mincí, které tam lidé s tajným přáním a pro štěstí hází.

Tajemství bohatství lva Lea bylo rozlousknuto, a mezitím už první hra skončila. Král Leo ke své nelibosti prohrál. Napakoval se orangután Pepa, který měl štěstí v podobě čisté postupky.

Hry plynuly, karty a mince létaly a králi zvířat nervy šedlo stále více kadeří v jeho jinak bujné hřívě. Dnešek opravdu nebyl Leův den. Ještě horší den však měl sup Gustav. Tomu se pod jeho pařáty kupa mincí ztenčila až na pouhou jednu dvacetikorunu. Bohužel pro Gustava, ale dle pravidel zoo pokeru, mají všechny mince stejnou hodnotu a sází se tak pouze počet.

V pro něj poslední hře dostal Gustav pouze pár trojek a tak se mohl pakovat zpět do své obří voliéry. Hru vyhrál vlk Kamil, kterému se dnes nebývale dařilo. Nadšený z toho ale zrovna dvakrát nebyl, nerad by zmeškal ono půlnoční dostaveníčko s levharticí Uršulou.

"Proč se mi daří zrovna dneska?? Vždycky vypadnu jako jeden z prvních a pak tu koukám, jak hrajete a zrovna dneska…… To je jak naschvál…", nechápavě kroutil hlavou Kamil.

"No to mi tě je teda opravdu líto! Pánové, bylo mi opět potěšením, ale už musím letět.", zahlásil po své poslední osudové partičce Gustav. "S Bětkou zase stavíme hnízdo, pokoušíme se o další supátko. Naléhala na mě, ať se tu nijak moc nezdržuji. Tak se tu mějte. Zdar."

"Nazdar, nazdar!", zaznělo sborově z pavlače.

Mohutné supí tělo se majestátně vzneslo do vzduchu a v mžiku splynulo s okolní, již tmavou nocí. Turnaj mohl pokračovat.

Skipy rozdával karty. V momentě kdy se všichni na své karty dívali, někteří rezignovaně kroutili hlavou (Hugo), jiní se potutelně usmívali (Leo), se náhle znovu objevil velký supí stín a Gustav spěšně a drtivě přistál, až vzduchem létaly karty.

"Co to děláš, Gustave!?! Do prčic!!! Zrovna jsem měl tři esa!", vztekal se lev Leo, a navrátivšího se supa počastoval velmi hněvivým pohledem. "Co je tak důležité, že tě to přivádí zpět?!? Snad vám zase orlosupi nekradou větve na hnízdo, protože to už znovu řešit nechci!"

"NE, ne, ne, ne!", zajíkal se sup Gustav. "Máme tu vetřelce!"

"Cože?!?", zhrozil se surikaťák Tony, až z toho upustil všechny karty, které ještě svíral v tlapkách.

Všichni ostatní také zpozorněli.

"Cože!?!", otázal se po menší odmlce, ledově klidným až krev mrazícím hlasem, král pražské zoo. "Vetřelec!?! V mé ZOO!!! Kde!??! Okamžitě mě k němu doveď!"

Karty a pohodové posezení s přáteli byly náhle na vedlejší koleji. Král Leo se musel postarat o bezpečí ve svém království.

Lidé si sice myslí, že onen veliký příkop a vysoké stěny, který je dělí od ostrůvku zeleně uprostřed lvího výběhu, je ochrání před nebezpečnou šelmou. Leo ale jedním obřím skokem dosáhl až do horní třetiny zdi. Následovalo menší poskočení a lev už zatínal drapy do hrany ochranného valu. Přítah a majestátní lev náhle běží po chodníku, kde se za dne vystřídaly tisíce lidí. Jak vidíte, král Leo je vůči lidem velmi ohleduplný a relativně hodný, občas pouze nějakého čumila pořádně vyřve, ale jinak podobné výlety mimo svůj výběh za denního světla nepodniká.

Jiné je to ovšem v noci, kdy musí řešit spoustu důležitých věcí ve svém panství. Sporem mezi supy a orlosupy počínaje a vyprovázením nezvaných hostů konče.

"Ty zvuky jsem slyšel z rezervace Bororo.", navigoval sup Gustav z výšky. "Jakoby z nějaké prolézačky."

Ve všech výbězích, které dvojice míjela, se strhl povyk.

Celá gepardí rodinka okamžitě vyběhla na kopec uprostřed svého výběhu a povykovala na probíhajícího lva: "Co se děje? Kam spěcháš Leo?"

"Máme tu vetřelce!", procedil pouze mezi zuby Leo.

Chudáci kotulové byli také více než překvapení z výjevu běžícího lva.

"Vezmi to pod lanovkou a kolem voliér. To bude asi nejkratší.", pokračoval v navigaci Gustav.

Leo přidal na rychlosti, i když se mu po chodníku zrovna moc dobře neběželo.

Vstup do rezervace Bororo, malého dětského koutku pražské zoo, se nezadržitelně blížil.

Leo zvolnil. Nechtěl jen tak vletět vetřelci v ústrety. Chtěl se připlížit. Zjistit podle zvuků o co nebo o koho se může jednat a pak zakročit se vší důrazností.

Poslední desítky metrů byl král zvířat v plíživé poloze, břichem pouze pár centimetrů nad povrchem a uši nastražené.

Sup Gustav kroužil nad rezervací. Ani jeden z nich zatím ale nic neslyšel.

Lev Leo pomalu vstoupil do dětského koutku.

"HAF! HAF! RRRRR! HAF! HAF!", ozvalo se z jedné atrakce.

Leo už alespoň věděl, proti komu stojí. Byl to pes. Nejlepší přítel člověka. Král zvířat, se přestal plížit. Ze štěkání poznal, že pes nebude velikého vzrůstu, spíše to bude dokonce štěně a také že je v jistých nesnázích. Teď už ho pouze najít. Sup Gustav monitoroval celou situaci shora, ani on si však zatím psa nevšiml.

"No tak, kde jsi pejsku??", zkoušel změnit taktiku Leo.

"Vždyť ti nerozumí… Všichni lidští mazlíčkové přišli o schopnost komunikovat s námi, divokými zvířaty. Copak si to už zapomněl?", umravňoval lva sup.

"No jo, ale o sluch nepřišli! Pořád mě může slyšet."

"A ty si myslíš, že když to na něj vybalíš tím svým lvím chraplákem, že k tobě přiběhne s rozevřenou náručí? Já tě neznat, tak by se ve mně krve nedořezal…"

"No jo, no jo……", zakončil debatu Leo.

Psí vetřelec ale opravdu od Leovy pobídky nevydal ani hlásku.

Sup Gustav už to také vzdal a přistál na vysoké ohradě z dřevěných kůlů.

"Tak co, už ho máte??"

"Kdo, nebo co to je??"

V bráně rezervace Bororo už stál celý pokerový klub: Hugo, Skipy, Pepa, Tony, Kamil a Ludva.

Vlk Kamil jen chviličku zavětřil, aby mu bylo jasné, kdo je oním vetřelcem.

"Je to malé štěně, že jo?! Cítím ho. Bojí se."

"HAF! HAF!"

"Ha! Jde to támhle odtud. Jdu pro něj!", jal se pacifikovat narušitele Kamil.

"Počkej! Neblbni Kamile! Vždyť si říkal, že se bojí a navíc je to štěně. Nemyslíš, že by pro něj měl jít někdo, kdo v noci vypadá míň hrůzostrašně?", zarazil vlka vydrák Hugo.

"A kdo nemá tak velký zuby jako ty Kamile… Nemyslíš?", přidal se surikaťák Tony.

"Co myslíš ty, Leo?"

"Jo, Hugo má pravdu, Kamile. Ty bys to nebohé štěně jen vyděsil.", rozsekl celou záležitost místní král. "Jdi pro něj, Hugo! A ty mu pomož Pepo! Přeci jen jsi tu z nás nejvíce podobný lidem, tak aby se to štěně mělo alespoň trochu čeho chytit."

"HAF! HAF!"

Dvojice záchranářů tak vyrazila na svou misi.

"Tak jak to provedeme? Kdo bude hodnej a kdo zlej polda?", vyzvídal postup Hugo.

"Soudě podle toho kňučení, co slyším, si myslím, že oba dva budeme muset být hodní poldové.", odpověděl orangután Pepa.

A opravdu, čím více se dvojice blížila prolézačkové skrýši malého štěněte, tím více bylo slyšet vystrašené kňučení.

Oba dva zvířecí záchranáři již byli přímo u skrýše. Otvor do ní vypadal téměř jako vstup do psí boudy. Byl ale o trochu větší, aby se do něj vešly i malé děti. Celá prolézačka pak za tímto vchodem vypadala jako tunel, který se asi v půlce cesty náhle zvedl nahoru, aby hrající si děti nakonec vylezli na malou věž, shlížející na celou rezervaci Bororo.

"No tak, kamaráde… vylez ven. Neboj se nás! My ti neublížíme.", začal konejšivě Pepa.

Vydrák Hugo už nakukuje do tunelu: "Jo! Vylez, kamaráde. My ti pomůžeme dostat se k páníčkům."

"HAF! HAF! HAF!"

Štěně se snaží ustoupit co nejdále do tunelu. Jakmile se však dostane do místa, kde tunel stoupá vzhůru, zasekne se. Malé štěně německého ovčáka se sice snaží dostat vzhůru, ale nemůže. Pajdá na zadní nohu. To celé už ale sleduje i velká dobrácká hlava orangutána Pepy.

"Ten malý chudáček je zraněný! Pojďte nám pomoct dostat ho ven!"

K tunelu tak přikluše i zbytek pokerového klubu. Pouze sup Gustav to celé stále sleduje z prkenné ohrady.

"Tak tam běžte za ním, Hugo a Tony. My se tam asi nevejdeme.", zaúkoloval nejmenší přítomné král Leo. "A opatrně, ať ho nevylekáte. Chudák musí být pěkně vyděšený."

Z lítého honu na neznámého vetřelce je náhle úzkostná záchranná operace, kde všichni přítomní napjatě pozorují jak vydrák Hugo a surikaťák Tony vstupují do prolézačkového tunelu. Velitel zásahu lev Leo, to vše nervózně pozoruje. Z veliké šelmy savan a krále zvířat se v okamžiku proměnil ve starostlivého velitele vyprošťovací operace.

"Neboj se!", snažil se štěně uklidnit Hugo.

"HAF! HAF! HAF!"

"Nás se nemusíš bát…", přidal se Tony.

"HAF! HAF! HAF!"

"Hele chlapi, to nemá cenu. Bojí se nás. Toho bysme odsud museli dostat jenom násilím.", zhodnotil stav v tunelu vydrák Hugo.

"Mám nápad! Co mu tak přinést nějakou hračku……", přišel s nápadem Pepa.

"Pravda! Gustave! Doleť do pavilonu goril a popros Richarda, jestli by nám nepůjčil nějakou hračku těch jeho rošťáků. Ale nějakou malou! Něco gumového… No zkrátka, něco co projde tím vchodem a to štěně to nevyděsí… Tak už leť!", vyslal lev Leo supa Gustava na návštěvu do království goriláka Richarda.

Gustav tak opět roztáhl svá mohutná křídla a zmizel do noční oblohy. Hugo mezitím vycupital z tunelu a spolu s ostatními se stáhnul dále od prolézačky, aby se malé štěně zbytečně nestrachovalo a nemělo nervy.

"Tak… Kamile…… Uršula jo?? Ty kanče!!"

"Jo, jo, jednou jsem se toulal zoo a-"

"No tak pánové!! Zklidněte hormon!! Tady probíhá záchranná operace a vy tu začínáte o svém randění?!? Ludvo, tobě asi píchli i něco víc než jen sedativum na klinice.", pokáral lev Leo hyeňáka Ludvu a vlka Kamila.

"No tak promiň Leo, no…… Jak jsem byl delší dobu pryč, tak chci dohnat ty chybějící informace a zážitky."

"Tomu rozumím, ale teď bychom měli přemýšlet, co udělám s tím malým, až ho dostaneme z toho tunelu. A tím myslím, že bychom všichni tady měli přemýšlet! Než se Gustav vrátí, chci mít alespoň nástřel!", rozdal další rozkazy král zvířat.

Všem přítomným se skoro doslova a do písmene začalo kouřit z hlav.

"No……., a co kdybychom ho odvedli na veterinární stanici. Na ošetřovnu.", vyštěkl myšlenku Ludva.

"No jasný, já podám anestézii a Tony bude operovat.", pozvedl obočí vydrák Hugo. "Ludvo, vždyť ani nevím jak se dostat dovnitř, nevíme co tomu chudáčkovi je, nevíme co mu na to dát. My vlastně jen víme, že je to štěně vlčáka a že má něco se zadní nohou."

"Já nemyslel hned operovat. Co jsem tam byl, tak vím, kde mají tlumiče bolesti a vím kde to je a jak se tam dostat. Tak mu dáme alespoň něco na bolest, misku s jídlem, deku a necháme ho poblíž kliniky, tam si ho zítra ráno určitě všimnou ošetřovatelé."

"Máš to poměrně hezky vymyšlené, ale jak se dostaneme do kliniky?", otázal se lev Leo.

"Tak máme tady nechvalně proslulého kapsáře a sběratele klíčů všeho druhu, Skipyho."

"Máš klíč od kliniky Skipy?", pokračoval místní boss v kladení otázek.

"Když nad tím teď tak přemýšlím, tak nejspíš mám.", vyloudil klokan Skipy svou odpovědí všem přítomným na tváři úsměv. "Když jsme s mou paní měli Skipyho juniora, tak jsem tam chodil na klokaní sunar. Junior byl pořád hladovej."

"Tak dobrá! Kostru plánu bychom měli. Teď už jen dostat to štěně z prolézačky a pak ho dostat ke klinice. To pak bude, Pepo na tobě. Ty jediný ho dokážeš nést v náručí.", předestřel následující úkoly lev Leo.

Jako na zavolanou se v ten moment začal k rezervaci Bororo snášet sup Gustav s jakýmsi žlutým lanem v zobáku.

"Hmmmm, dobrá hračka… Z té bych byl celý u vytržení…", komentoval předmět vlk Kamil.

"Richard nic jiného volného neměl. Jeho mladý se všemi ostatními hračkami usínají.", vysvětloval Gustav.

"No co se dá dělat. Bude nám to muset stačit.", ukončil debatu lev Leo, a začal opět přidělovat úkoly. "Tak chlapi, druhý pokus. Vezměte tu hračku a běžte pro štěně. My tu na vás počkáme."

Vydrák Hugo vzal tedy kus provazu s dvěma uzly na každém konci a spolu s orangutanem Pepou vyrazil vstříc prolézacímu tunelu.

"Všimnul sis, Pepo, že to štěně už dlouho nezaštěkalo. To je divný ne?"

"No, našlapuj potichu. Není to vůbec divný. Možná budeme mít štěstí a bude spát. Přeci jen je to štěně a ty hodně a rádi spí."

"Teda……, existuje snad něco, o čem bys nic nevěděl??"

Hugo potichu a pomalu nakukuje do prolézačky.

"Měl jsi pravdu, spí.", hodnotil situaci Hugo. "Dosáhneš pro něj, je docela vzadu."

Starý orangutan Pepa složil své mohutné tělo na zem, lehl si na břicho a obě své dlouhé a oranžově chlupaté ruce natáhl do tunelu. Hugo jeho ruce navigoval téměř, jako když spolujezdec naviguje řidiče při parkování. Pepovy ruce dosáhly akorát.

Malé štěně pouze mírně zakňučelo, to ale asi spíše ze zlého snu, jelikož se v Pepových rukou vůbec neprobudilo. Veliký lidoop tak začal sunout ruce ven z tunelu. Velmi, velmi pomalu.

Zbylé přítomné zvířectvo v rezervaci Bororo se proměnilo v němý hlouček fanoušku. Každý decimetr blíže k tunelu a posléze ven z tunelu opěvovali s tichým jásotem.

A konečně byl malý čmuchal venku a v náruči orangutana Pepy.

"Dobrý, tak teď rychle na stanici.", zavelel potichu král zvířat a pražské zoo.

Celá tlupa se tak potichoučku, našlapujíce po špičkách vydala směrem k veterinární stanici, která naštěstí nebyla od dětské rezervace Bororo daleko.

"Gustave, prosím tě, zaleť ještě vrátit ten kus lana s uzly Richardovi, ať si mi pak zase nestěžuje, že mi trvá sto let, než vrátím to, co si půjčím.", poprosil lev Leo supa Gustava o laskavost.

Vydrák Hugo tak předal Gustavovi "hračku" a ten se opět vydal směrem k pavilonu goril.

Po pár tichých krocích bylo zbylých sedm statečných a jedno spící štěně před dveřmi na ošetřovatelskou stanici a veterinářskou kliniku.

"No Skipy, myslím, že na heslo to není. Potřebujeme ty klíče.", podotkl všem zřejmý fakt Leo.

"No jo vlastně… Už skáču.", plácl se klokan Skipy packou přes čelo a odskákal do noci.

Zbytek se tak uvelebil na plácku před zvířecí klinikou. Po chvilce se ze tmy vynořil sup Gustav a přistál na opěradle lavičky.

Orangután Pepa lehce houpal malým štěnětem v náručí a to spokojeně pochrupovalo.

"On snad i trochu chrápe, čmuchal jeden malá.", všiml si Pepa.

Dalších několik chvilek tak celé osazenstvo raději nevydalo ani hlásku, aby nevzbudilo malého návštěvníka.

Od schodů se po oněch několika chvilkách začal opět přibližovat hopsající stín klokana Skipyho.

"Teda vyhopsat schody nahoru není žádný problém, ale seskákat je dolů to je o vyvrknutí packy. Jak to ty lidi můžou každý den zvládat, to nechápu…", podivoval se nad lidskými dovednostmi Skipy a už vytahoval z kapsy klíče od kliniky.

S mírnými obtížemi skákající vačnatec otevřel dveře od kliniky a vhopsal dovnitř. Za ním následovalo procesí vedené nedávným lazarem, hyeňákem Ludvou, který všechny zbylé neomylně vedl do skladu léků a anestetik.

"Tady v té místnosti nalevo jsou všechny léky.", máchl packou Ludva. "Tišící léky a léky na bolest jsou ale úplně v té horní polici té rohové skříně."

"Teda máš to tu dobře zmapované, Ludvo", pronesl vlk Kamil.

"To víš, jednou mě tu po operaci začala strašně bolet noha, tak jsem se dostal z ošetřovny a bloudil po klinice, dokud jsem to nenašel… Bloudil jsem teda opravdu dlouho. Ani nevíte jak je to tu rozlehlé. A dostat se až do té horní poličky byl další skoro nesplnitelný úkol."

"My tu na to ale máme víc zvířat.", pravil rázně Leo a přerušil tak Ludvovo vyprávění o jeho návštěvě na klinice. "Ludvo, ty budeš základní kámen-"

"Cože??!?"

"Jak jsem řekl, budeš základní kámen.", pokračoval rázně král zvířat. "Kamil se ti předními tlapkami opře o hřbet a po něm vyleze Hugo a jako koncový článek půjde nahoru Tony, stoupne Hugovi na ramena a vezme ty léky."

"Teda ještěže ta skříň nemá dveře, to nevím, jak by to kluci zvládli…"

"Hele, Gustave, že já tě do téhle akce taky zapojím!! Buď raději zticha a tiše fandi!!"

Zvířecí pyramida se pomalu ale jistě zformovala a surikaťák Tony už šplhal na vrchol vstříc tišivému léku pro čtyřnohého vetřelce, který stále pásl ovečky v náručí orangutana Pepy.

"Mám to!!", zvolal vítězoslavně Tony a už si to cupital k malému štěněti.

"Ale jak a kolik mu toho máme dát?", položil zásadní otázku velitel operace a celé pražské zoo Leo.

"No… mně dávali dvě tablety, ale já byl zvláštní případ…, těžké zranění…, takže-"

"Myslím, že bychom měli přemýšlet rychleji!!", zvolal náhle orangután Pepa.

"HAF! HAF! HAF!"

"Pacient se nám už asi probudil!", dodal ještě.

"HAF! HAF! HAF!"

"Dáme jeden, aby ho nezdrogovalo na týden.", rozhodl lev Leo. "Pepo, ty ho pevně drž, Kamile a Ludvo, vy na něj nějak vrčte nebo kňučte, zkrátka se ho snažte taky nějak uklidnit!"

"HAF! HAF! HAF!"

"Ale proč my??"

"HAF! HAF! HAF!"

"Protože jste šelmy psovité, Ludvo, stejně jako on, to by ho mohlo uklidnit. Hugo vezme prášek a pokusí se mu ho dát do tlamy. Gustave ty se pokus sehnat nějaké žrádlo vhodné pro mláďata a pokud možno psy, vlky nebo něco podobného."

"HAF! HAF! HAF!"

"Vědí všichni, co mají dělat?!? Tak do toho!!!", zavelel král zvířat.

"HAF! HAF! HAF! VRRRRRRRR!!"

"No malé hodné štěňátko. Hodné a malé.", začal s uklidňováním vlk Kamil.

"HAF! HAF! HAF!"

"Ano, hodné a malé. Víš ty co?", doplňoval ho hyeňák Ludva, zatímco se vydrák Hugo plížil k Pepovi, který štěně pevně svíral ve svých mohutných pažích, snažíce se ho uklidnit mírnými pohupy.

"HAF! HAF! HAF! VRRRRRRRR!!"

"Já tu byl nedávno taky a zobal jsem ty samé prášky jako ty-"

"HAF! HAF! HAF!"

"- a moc mi chutnali a pomohli mi-"

"HAF! HAF! HAF!"

"-a hele Leo, myslím, že na něj moc nezabíráme!"

Hugo však už byl naštěstí u cíle.

"HAF! HA-"

Hugo hodil prášek štěněti přímo do malé tlamičky. Štěně okamžitě vyvalilo obě oči.

"Rychle Pepo, zatřes mu hlavou, ať se tím práškem nezadusí.", rychle poručil Leo. "Tony rychle sežeň nějakou vodu."

"Zadrž Tony!", ozvalo se zpoza dveří a do místnosti vletěl sup Gustav. "Nějakou vodu jsem sebral k tomu žrádlu, co jsem měl sehnat."

Štěně stále poulilo oči. Už ale nevypadalo, že se co chvíli udusí.

"Tony, rychle mu dej tu vodu, co Gustav přinesl.", dál řídil operaci lev Leo.

Surikaťák Tony přímo vytrhl láhev s vodou Gustavovi z drápů a už šplhal po Pepovi.

Štěně nevydávalo ani hlásku, jen se ták dívalo jak se malé zvíře, Tony, k němu blíží s PET láhví v tlapkách.

Tony odzátkoval láhev a nacpal hrdlo malému štěněti do tlamy.

To nejprve opět vytřeštilo oči, jakmile ale ucítilo, že je to voda, přestalo sebou šít a začalo pít. A hltalo a hltalo…

"Neměl by už začít působit ten prášek?", položil trefnou otázku vlk Kamil. "Neměl by už teď zase spát?"

Jen co to vlk samotář (s na dnešek smluveným randem) dořekl, malé štěně to opět zařízlo.

"No vida."

"Ale co teď s ním? Ven ho dát nemůžeme. Co kdyby se probudil? Nezná to tu." Začal domýšlet orangutan Pepa. "Určitě by chudáček zabloudil."

"Co takhle ho dát do kotce, kde jsem byl já, když jsem tu byl v rekonvalescenci.", navrhl Ludva.

"No, Ludvo, to není vůbec špatný nápad.", pochválil hyeňáka lev Leo. "Šup s ním do kotce a dejte mu tam do nějaké misky zbytek té vody, co Gustav přinesl a taky to žrádlo."

Vše bylo zařízeno, misky naplněny, štěně v kotci, kotec zavřený.

"Teda, chlapi, skoro se mi ani nechce odtud odejít.", poznamenal po chvíli, kdy všichni účastníci záchranné mise stáli okolo kotce, vydrák Hugo.

"Jo, spí jako andílek.", dodal orangután Pepa.

"To sice jo. Ale zůstat do rána tu nemůžeme!", opět zavelel lev Leo. " Všichni zpět do svých výběhů! Skipy ty to tu ještě zamkni, jo."

A jak král zvířat řekl, tak se také stalo. Všichni přítomní se z kliniky rozutekli zpět ke svým domovům v zoo. Tedy kromě vlka Kamila, který měl kdesi domluvené rande s levharticí Uršulou.

A štěně? Štěně spalo jak špalek až do rána, kdy ho na klinice našli trochu překvapení, lidští zaměstnanci, probrali ho, prohlédli ho, poskytli mu na jeho packu řádnou zdravotnickou péči a začali mu hledat páníčka.

Toho podle kamer naštěstí brzo našli a štěně tak stále ještě mírně omámené tišícím lékem a s packou v malé sádře mohlo jít domů.

Když se o tom od holubů dozvěděl lev Leo, král pražské zoo, zařval tak silně, že to bylo slyšet v každém koutě jeho zoo.

Všichni návštěvníci ztuhli strachy jako by do nich blesk udeřil. Účastníci večerní operace, vydrák Hugo, surikaťák Tony, orangután Pepa, vlk Kamil, hyeňák Ludva, klokan Skipy a sup Gustav se však pouze pousmáli, neb věděli, že štěně jde domu a že vše dobře dopadlo.

                                                                      THE END