Poslání Vánočních vloček

Pohádka pro malé i velké o důvodu, proč si všichni přejeme míti bílé Vánoce. Co nebo kdo stojí za naší touhou vidět padat ony magické krystalky ledu bude možná v této kratičké pohádce zodpovězeno. Vzhůru na Severní pól!

Již od pradávna v dalekých končinách za polárním kruhem Vánoční mužíček každou první, adventní neděli zažehne kouzelný přístroj na výrobu vánočních vloček. Větry začínají vát silněji a mraky nadité kapičkami a vlhkostí plují směrem k jeho kouzelné chaloupce. Za příbytkem Vánočního mužíčka se táhne obří, dlouhatánský tunel, ve kterém hrají vánoční koledy, voní cukroví a sídlí esence dětské radosti.

Všechny kapičky, které se tak daleko v Arktidě ihned promění ve sníh, v tu ránu letí do toho magického tunelu vánočního štěstí, ve kterém do sebe nasají, co se do nich vejde. Hned potom nasednou do dalšího bíle-bílého mráčku odpočívajícího na nebeském parkovišti za tunelem.

Ještě než obří větrák odfoukne vánočními vločkami naditý mráček do světa, přijde k němu Vánoční mužíček, každé vločce požehná a přiřkne jí jednoho člověka, kterému vykouzlí vánoční, radostnou náladu.

"Tak a teď leťte a nadělte všem človíčkům radost z Vánočních svátků."

Větrák zarachtí, jeho obří lopatky se pomalu roztočí a pak už jen fíííííííí a mráček pomalu odplouvá směr Evropa.

Jak tak mráček letí nad studenými polárními vodami, vánoční vločky si krátí chvíli tím, že si vyprávějí, komu přistanou na tváři či na jiné části těla.

"No tak to já mám přistát jedné malé holčičce ze střední Evropy na tváři."

"Já mám zase provést skupinový nálet na jednoho pošmourného manažera, co stále pochybuje o duchu Vánoc a dokonce chce o Štědrém dnu dělat něco do práce."

"A kdy vůbec máme doplout na místo určení?"

"No vloč-letuška říkala, že akorát na poslední adventní neděli."

"Tak to ten manažer workoholik snad ještě stihne přehodnotit své bláznivé, pracovní plány."

"Snad jo…"

"Vy dvě to máte ještě docela lehké.", vložila se do štěbetání dvou kolegyň třetí vločka. "Já se pokusím vykouzlit pocit štěstí u jedné velmi chudé rodiny, která si nemůže dovolit ani vánoční stromeček. Rodiče mají čtyři zaměstnání, aby uživili své tři děti, které se na Ježíška moc těší. Jenže rodičům už nezbývá tolik peněz na nákup všech dárků, které si jejich děti přejí. Mám v tom okolí přistát jako první vločka třetí adventní neděle a pořádně se rozplácnou na střešním okně jejich obýváku. Mělo by to být vypočítáno, že budou všichni doma a právě v obýváku."

A tak dny na palubě nebeského korábu plynuly a plynuly. Ono to totiž několik dní trvá, než mráček překoná tu velikou vzdálenost od severního pólu do středu Evropy, kde všechny vločky na palubě budou vystupovat.

Vločkami naplněný mráček však nerozdává radost, jen když z něj sněží. Mrační umělci na severním pólu, pod vedením Vánočního mužíčka pečlivě vykrájí každý detail, každý záhyb na všech nebeských obrech, jež plní vločkami a posílají do světa. Proto je na ně radost jen pohledět, jak si tak plují po nebi. Obzvláště úchvatná panorámata se pak naskytují romantikům pozorujícím noční oblohu při měsíčním svitu. Tito sněžní obři nikdy nespěchají. Vloč-piloti je navigují po obloze želví rychlostí.

Nicméně i želvy jednou musí dosáhnout svého cíle a tak i náš vánoční mráček pomalu připlouval nad střední Evropu, kde se chystal zakotvit a provést výsadek svých natěšených, ledových, vánočních pasažérů.

"Tak panstvo, blížíme se nad Prahu. Uvolněte si pásy a připravte se.", zazněl radostný hlas vloč-pilota. "A nezapomeňte! ZA RADOSTNÉ A VESELÉ VÁNOCE!"

A už je to tu. První kouzelné, vánoční vločky opouští svůj nebeský koráb a vydávají se splnit svůj úkol. Vnést radost do lidských životů.

Už když se první jiskřičky objevují na večerní obloze, lidé odhlížejí od svých mobilů, hádky či drobné rozmíšky končí a všichni pohledem pronásledují padající kousky předvánoční a vánoční atmosféry.

Sněžení pozvolna nabývá na intenzitě a letky vloček nachází své vytyčené cíle.

Malé holčičce vločka přistála na tváři zrovna, když se vracela ze sportovního kroužku. Všechna únava z podvečerního tréninku byla rázem tatam a zastřený výraz vystřídal zářivý dětský úsměv.

Uspěchaný manažer se pře padajícími vločkami utíkal schovat do svého drahého, luxusního automobilu. Vánoční vločky však provedly předem naplánovaný, skupinový nálet a na čelní sklo svými těly nakreslily usmívajícího se smajlíka. Manažer náhle, jak mávnutím kouzelného proutku přestal spěchat a začal raději myslet, jak o Vánocích potěšit své zbývající blízké. Po chvilce tedy začal opět spěchat, ne však již kvůli práci, ale kvůli tomu, aby přinesl i on trochu té vánoční pohody svým milým.

A i poslední ze zmiňovaných misí byla úspěšná, i když u oné chudé rodinky to vánoční vločky měly poněkud lehčí. Rodina je skromná a zvyklá radovat se i z drobností. Celá rodinka tak nyní pozorovala nejprve, jak se jim na okně rozplácla, jak dlouhá, tak široká jedna veliká vločka pak obrazce, které vločky tvořily na střešním okně a nakonec i to, jak se okno pozvolna zakrývá sněhovou přikrývkou.

Vánoční vločky tak opět jednou splnily své poslání a rozdávaly radost všude, kam jen se jejich třpytivý lesk dostal.

                                                                      THE END