Tajemství úspěchu, magické to zaříkávadlo

Pro někoho je to zlatá medaile, pro někoho pozice ve firmě, pro někoho první krůčky jeho či její ratolesti. Všichni však jakýsi úspěch zažíváme dnes a denně a to nemusíme být zrovna člen vrcholového managementu. Filosofujme tedy!

Co je to úspěch? Magické to slovo, kterým se mnozí zaklínají a ti zbylí je za něj proklínají. Co je ta věc, ten pocit, po němž všichni tak moc lačníme. Je vůbec reálný? Můžeme ho s něčím srovnat?

To co je o úspěchu napsáno v jedné nejmenované internetové encyklopedii (začíná na W) zní následovně.

Úspěch je pozitivní výsledek snahy jednotlivce nebo skupiny o dosažení určitého cíle. Úspěch znamená úplné, nebo alespoň částečné dosažení plánovaného cíle. Opakem úspěchu je neúspěch.

To je docela kratičká „definice“ a také poměrně příkrá, musí se dodat. Dvakrát se nám tu opakovaly cíle a jednou byly dokonce plánované. Ale to, co je pro mě samotného v celém tom minulém odstavečku nejdůležitější, ten takzvaný merit věci, to, o co se tu budu plánovaně opírat a opakovat se, je ono slovo pozitivní.

Úspěch je prostě pozitivní a celé to mé následující „filosofování“ by se tak mělo nést na vlně pozitivního smýšlení a řečnění. Až se mi i chtělo napsat, že budu na vlně positivismu, to bych už ale trochu přestřelil a tak nechám onu „positivní filosofii“ Augusta Comta zase odpočívat.

Ona internetová encyklopedie však svůj výklad slova úspěch ještě dále trošku rozvádí a specifikuje.

Úspěch prý může být relativní v čase. To, co se jevilo, jako úspěšné se může během času změnit na neúspěšné a zase naopak. Další velmi důležitý, a pro mě znovu velmi podstatný element slova úspěch, je následující poznatek. Úspěch je subjektivní. To, co pro jednoho znamená obrovský úspěch je pro druhého nic, či dokonce neúspěch a tak to opět funguje i v obráceném gardu.

Onu pomyslnou korunu celému tomu internetovému výkladu slova úspěch nasazuje poslední věta. Posuzování úspěšnosti není nikdy zcela absolutní a vždy záleží na hledisku pozorovatele a na celkové společenské situaci.

Tak a je to! Toliko výklad internetové studnice moudrosti, spasitelky mnohých líných studentů.

Z různých sdělovacích prostředků, internetu a společenských sítí jsme dnes a denně masírování tím, jak by ten skutečný úspěch měl vypadat. Dost často jsme pak konfrontováni s obrazy úspěšných a bohatých manažerů a manažerek, podnikatelů a podnikatelek či jiných movitých businessmanů. Není se pak co divit, že onen bájný „veleúspěch“ je velmi často neoddělitelně spojován s tloušťkou peněženky, výší bankovního konta či počtem soukromých tryskáčů a luxusních vil na Bahamách. Úspěšný rovná se bohatý a bohatý rovná se úspěšný? Tak to ale rozhodně není. Tedy alespoň dle mého názoru.

Když už jsem zmínil ony sociální sítě, tak to je také kapitolka sama pro sebe, co se prezentování úspěchů týče. Na každé takové síti člověk nastavuje svou tvář, tak jak on sám chce, aby ta tvář byla viděna a vnímána ostatními, přáteli, známými, atd. I v tomto virtuálním prostředí tak jistým způsobem dochází ke zkreslení úspěchu, jeho četnosti a dejme tomu i velikosti. V dnešní době žádný tichošlápek díru do světa neudělá, respektive jen velmi těžko a tak je třeba jisté i drobné úspěchy trošku přifouknout, přibarvit, dát jim šmrnc, či určitý punc velikosti. Lidé pohybující se v tomto prostředí si zkrátka sami o sobě vytvoří obraz, který pak dávají světu na odiv. Fotky, statusy, sdílení, počet přátel, počet sledujících, to vše mohou být mocné zbraně internetové image. Nyní se vám může zdát, že můj „filosofický“ patos na téma úspěch se mění na filipiku proti sociálním sítím a tím jak zkreslené informace a polopravdy na nich jsou jejími uživateli podkládány.

Končím tak raději hanění této sféry internetu a přejdu k věci, proč jsem o sociálních sítích začal. Lidé se totiž velmi rádi mezi sebou porovnávají, poměřují a soutěží a úspěch se tak dost často nevědomky může stát škálou či jednotkou takovýchto klání. Člověk také velmi nerad prohrává nebo je druhý a tak si právě ony úspěchy trošku přibarvuje, až to pak občas vypadá, že patří do oné již jednou zmiňované kasty úspěšných AKA bohatých osob. Realita však může být i diametrálně odlišná a člověk, alfa samec či samice sociálních sítí, mohou žít zcela obyčejný život. Toto byl však zcela extrémní příklad, ve kterém by se už nejednalo pouze o přibarvování, ale o prosté lži. Jenže lidé, jak známo, lžou…

Nicméně opustíme ony ideály úspěchu a necháme toho zmateného spílání na určitou dezorientaci okolo jejich světa. Nebudeme už pokračovat na, jak to tak zatím vypadá, negativní struně.

Vraťme se tedy k onomu jádru, o kterém, jak již bylo přislíbeno autorem, tu má být vedena delší rozprava. Úspěch je pozitivní a subjektivní věc.

Každá činnost, kterou započnete, pro vás de facto může skončit úspěchem. A to opravdu každá sebemenší aktivita. Úspěšně si můžete ostříhat nehty, úspěšně uvařit, úspěšně si vyčistit zuby. To byly opravdu takové ty fundamentální „úspěchy“, které ale skoro nikdo nevnímá a nikdo na nich nebazíruje. Úspěšně ale můžete dočíst dlouhou knihu, shlédnout film, dohrát počítačovou hru, vyhrát karetní hru, napsat test (jakkoliv obtížný). Takové úspěchy už vám zcela jistě mohou zabrat určitý čas, ale opět jde o ten druh úspěchů, který nikdo neregistruje, navíc to byly i spíše úspěšně zakončené volnočasové aktivity, od kterých všichni spíše očekáváme odreagování. Úspěchy to nicméně všechno zcela jistě byly.

Subjektivita. V minulém odstavci tu byl vyjmenován pouze mikroskopický zlomek všemožných úspěchů. Cítí-li se však člověk pod psa a zdá-li se mu, že se mu pranic nedaří, dá se zcela jistě právě těmito „nanoúspěchy“ začít a odrazit se od nich k těm větším a zvučnějším. Něco jako taková malá, osobní terapie úspěchem.

Když to vezmeme opravdu od podlahy, tak bychom mohli tvrdit, že každý další prožitý rok je úspěch, neb život je přeci boj, jak občas je někde slyšet. Tak proč nevzít prožité roky jako pomyslné medaile za zásluhy v této vleklé válce. Pokud by vám ta poměrně malá čísla nestačila, třeba je vám třicet, nebo čtyřicet a zdá se vám to málo, pak vynásobte svůj věk v letech třemi sty šedesáti pěti a dostanete se nad deset tisíc dní. To by pak už vaší megalomanskou dušičku mělo trošku obměkčit. Ano, i každý prožitý den je úspěchem, jelikož, co tě nezabije, to tě jen posílí, kdysi pravil neznámý prorok.

Nyní by ale asi už bylo záhodno zmínit i nějaké ty obecně hodnotnější úspěchy, jako například úspěšně absolvovat školu, zvládnout zkoušky na řidičské oprávnění, založit rodinu, zasadit strom, postavit dům, vychovat děti atd. atd. Takovéto úspěchy jsou řekněme otevřeny široké veřejnosti a každý se o ně může pokusit. Veřejností jsou pak vnímány a hodnoceny, nejčastěji, přijde-li na ně řeč, uznalým pokýváním hlavou a pronesením známého klišé. Na úspěšné zvládnutí právě zmíněných „aktivit“ navíc potřebujete mnohdy i roky a vrátíme-li se k tezi, že život je boj, úspěchy z oněch „aktivit“ vyniknout ještě v lepším světle.

Další, speciální kategorie pro vyvolené či extra nadané jsou úspěchy typu zisk zlaté medaile z olympijských her, vynález dynamitu či jiný průlomový objev, let do vesmíru, zisk poháru atd. atd. Takovéto širokou veřejností obdivované úspěchy sklízí už jen zlomek obyvatel této planety. Z velké většiny je onen obdiv také naprosto oprávněný, neb je za ním spoustu dřiny, odříkání a hádejte čeho ještě,… je za ním i spoustu menším úspěchů.

Úspěchy se totiž mají tendenci nabalovat a shlukovat, dalo by se skoro až tvrdit, že jsou to takové abstraktní, společenské entity. Jakmile se začnou shlukovat a docílí určitého počtu, mají i tendenci růst a to nejen co do počtu, ale i na významu a jistém uznání.

Začnete-li si uvědomovat i ty své nejmenší úspěchy a mít z nich radost, brzy budete spokojenější a úspěšnější než jste si prve třeba mysleli. Je však třeba začít od píky a nenechat se odradit či demoralizovat oněmi reklamami o úspěšných podnikatelích a manažerech, u kterých vlastně nikdo ani neví, v čem jsou tak moc úspěšní, potažmo jak oněch úspěchů dosáhli.

Celý tento blábol článek by šel zcela jistě zakončit salvou několika šťavnatých klišé, já vás jich však ušetřím a poradím vám jen, ať jste ve své úspěšnosti tak trochu i sobci. Abych pak tak trošku upraveně parafrázoval slova jednoho světoznámého astronauta, to co je pro ostatní jen nepatrný krůček, může pro vás být obrovský skok.

Dál už asi nic dodávat nebudu, pouze si tu sám pro sebe zkonstatuji fakt, že jsem úspěšně dopsal další článek. Je to pro vás bezvýznamný úspěch? Pro mě tedy ne. Pěkně jsem si i zafilosofoval a mám z toho dobrý pocit. A to je přeci pozitivní. Čau!

                                                                      THE END